Tak konečně i na něj došlo. Jedna z nejnenáviděnějších postav pražské policie, vedoucí místního oddělní Jarov (nyní již bývalý) npor. Petr Černý, si sám pod sebou podřezal větev. Musím říci, že mě to trochu udivilo.
Tento člověk, známý mezi policisty svým arogantním a sprostým vystupováním vůči nadřízeným, a zároveň zneužívající je ke svému osobnímu prospěchu ve všech možných oblastech, měl až do nedávna ale zároveň dostatek prohnanosti a chytrosti, aby své jednání udržel na hranici snesitelnosti jak svých podřízených, tak i svých nadřízených. Nikdo ze zasvěcených nepochybuje, že za svou mnohaletou kariéru si vůči svým současným nadřízeným dokázal nastřádat dostatek informací a kontaktů, aby je dokázal udržet v oboustranně výhodném patu.
Ale jak to tak bývá, stále větší moc zaslepuje rozum a zdravé myšlení. A tak si pan Černý dovoloval stále víc a víc, kolébán svým přesvědčením o naprosté loajálnosti svých kolegů pramenící z letitého despotického cepování, až pomyslný pohár přetekl. Situace, kdy přišel do služby na mol opilý, a začal policistům na základě jejich pohlaví nadávat nebo je obtěžovat, musela být pro kolegy z Jarova jako předčasné Vánoce. Věřím, že byly tuhé boje o to, kdo bude mít tu čest pracovníky vnitřní kontroly zavolat…
Ihned po zveřejnění kauzy se zejména mezi policisty, kteří pana Černého znali, rozpoutala debata o tom, jak to celé skončí. Část, včetně mě, asi stále ještě naivního optimisty, věřila, že díky mediálnímu ohlasu tuto kauzu neustojí a bude nucen policii opustit, případně bude odejit. Druhá část naopak říkala, že bude podle starého zvyku uklizen na méně viditelné místo a celá kauza bude vyřešena nějakým drobnějším kázeňským postihem. Bohužel se ukázalo, že tato skupina bude mít nejspíše pravdu. Nejenže pan Černý nebyl minimálně postaven mimo službu, jak by se v takové situaci automaticky předpokládalo, ale byl na vlastní žádost převelen na službu kriminální policie a vyšetřování obvodního ředitelství Praha III.
Informace z médií o privilegovanosti a významnosti tohoto místa jsou poněkud přehnané, a rozhodně se nejedná o post, který by byl snem každého policisty. Zvláště v posledních letech prestiž SKPV výrazně klesá a jedná se spíše o službu takříkajíc v teple bez velkých pracovních nároků. Ovšem to přesně může panu Černému krátkodobě vyhovovat. Jak jsme se dozvěděli od ředitele obvodního ředitelství Praha III, plk. Ladislava Hrdličky, vyhazov panu Černému každopádně nehrozí, a to už víme dříve, než skončilo projednávání kázeňského řízení. Pan Černý tedy využije tiché místo na kriminálce do té doby, než rozbouřené vody trochu utichnou a pak se mu dozajista najde místo nové, odpovídající jeho „kvalitám“.
K tomuto případu doplním ještě poznámku, že vím o mnoha policistech, kteří by chtěli jít sloužit na SKPV Praha III, ale za posledních několik měsíců jim bylo opakovaně sdělováno, že se zde žádné volné místo nenachází. A jaká náhoda, zrovna když si podá žádost pan Černý, jedno místo se jako zázrakem objeví. Učiněný deus ex machina jako ze řecké tragédie.
Na tento případ se ale musíme dívat v širším kontextu. Tato kauza a zejména její řešení je totiž jen střípkem, jakýmsi mlžným obrazem celkového stavu v policii. Jak jsem již naznačoval ve svých předchozích článcích, policisté se dělí na dvě skupiny – řadoví policisté a vedení policie (na všech stupních). A řešení každé situace je u obou skupin jiné. Zatímco řadovému policistovi by s největší pravděpodobností byl za takovýto prohřešek okamžitě ukončen pracovní poměr nebo by byl přinejmenším postaven mimo služby do rozhodnutí kázeňského trestu, ve vedení se tyto situace pravidelně řeší buď zametením celé kauzy pod koberec (v případě, že do ní nikdo moc nešťourá), nebo uklizením viníka z očí na nějaké klidné nenápadné místo.
Řeknete si, nic nového pod sluncem, stejně to tak chodí například v politice a asi i v soukromém sektoru. Podobná škatulata se ale dějí i pro vylepšování statistických ukazatelů nebo „za zásluhu“ po ukončení pracovního poměru. Policie již několik let hlasitě křičí, že omezí počty příslušníků ve vedoucích funkcích a posílí jimi řady přímého výkonu. Ale místo toho jsou vedoucí pracovníci umisťováni na jiné pozice, jsou vytvářena speciální místa a pracovní skupiny, manipuluje se s počty a umístěním tabulkových míst. Statistici pracují na plný výkon, aby výsledná čísla skutečně ukázala posun v redukci vedoucích pozic, zatímco realita je zcela jinde. Stejně tak funguje vytváření civilních míst pro vysoce postavené policisty, kteří ukončí pracovní poměr. Policie jim vytvoří funkci v civilním sektoru, sice s nižším platem, který je ale kompenzován vysokou výsluhou.
Naprostá netransparentnost, uzavřenost a systém ruka ruku myje, to jsou nemoci, které v této oblasti policii trápí a budou trápit ještě řadu let, ne-li desetiletí. Dokud se neudělá skutečně radikální reorganizace a omlazení vedoucích pozic, dokud sem nepřijdou lidé s novými nápady nesemletí zkostnatělým soukolím, budou se nám lidé jako pan Černý dále ze svého teplého místečka vysmívat.
