Poslanec vs. policista

Tato dvě povolání toho mají společného více, než jen počáteční písmeno. Obě jsou součástí státní moci, jsou placena z veřejných peněz a jejich prvořadým úkolem by mělo být vytváření, udržování a ochrana takového právního prostředí v republice, ve kterém mohou jeho občané svobodně a bezpečně žít.

Cíle by tedy měly být shodné, stejně jako odpovědnost vůči všem občanům a důsledné prosazování zákonnosti jako prostředku pro maximální míru demokracie. Poslanec má v tomto ohledu navíc tu výhodu, že je to přímo on, kdo zákony vytváří, má možnost ovlivňovat jejich podobu a následně je i rušit. V tomto má policie jen (často nevyslyšený) poradní hlas. O to více by však měl být poslanec vůči státu a jeho občanům odpovědný a nároky na jeho osobu by tomuto měly odpovídat. Jaká je realita? Pojďme porovnat řadového policistu a řadového poslance.

Nástup do "zaměstní". Policista prochází zdlouhavým a poměrně náročným výběrovým řízením. Fyzické testy (více či méně náročné vzhledem k době nástupu, případně v závislosti na cílovém útvaru), psychologické testy s nejistým obsahem a výsledkem, kterým může být podle vnitřních potřeb manipulováno, a důkladnou lékařskou prohlídkou, kde vám málem kontrolují i kvalitu pohlavních buněk. Samozřejmostí (o které by asi ani laik nepochyboval) je bezúhonnost, tedy nejen čistý trestní rejstřík, ale dobrá pověst v místě bydliště, která se také zjišťuje. Oproti tomu na poslance žádné takové nároky kladeny nejsou - musí být podle ústavy jen občanem ČR (to je u policisty stejné) a splnit věkový limit 21 let (u policisty 18). Může to být ale zločinec nejvyššího kalibru, s mnoha záznamy v rejstříku trestů, člověk s pověstí gangstera či mafiána, a přesto se může dostat na nejdůležitější a nejvýznamnější funkce v naší zemi. A co víc, pokud při zvolení je proti němu vedeno trestní řízení a poslanecká sněmovna ho následně nevydá, všechno padá bez ohledu na důkazy či stav řízení a poslanec je opět čistý jak okvětí bílé lilie. Tady je zárodek stavu, který nám následně nabízí dnešní pohled do poslanecké sněmovny. Jedna z mála vlaštovek, která se v posledních letech objevila, je fakt, že se lidé naučili při volbách kroužkovat, a snad se tedy i více zajímat o osoby poslanců a nenechávat tento výběr na politických stranách.

Finanční ocenění. Plat obou dvou vychází v základu z tarifní složky stanovené zákonem. Nebudu porovnávat jejich výši, to by si asi zákonodárci nějak obhájili, neodpustím si však poznámku, že tarifní tabulky pro policii jsou zejména vhladinhluboce podceněné jak s ohledem na toto povolání v rámci republiky, tak například ve srovnání v evropském kontextu. U policie tento základní tarif doplňuje několik, v zásadě dosti limitovaných příplatků. K tomuto je nutno dodat, že jak zákonodárci, tak i vedení policie samotné (nepochybně pod tlakem politiků) se všemi silami dlouhodobě snaží nacházet možnosti, jak na těchto položkách ušetřit. Reálně se tak každý policista rok co rok, třese, zda zůstane alespoň na svém. Stejně tak poslanec si svůj základní tarif zvyšuje několika složkami - poslaneckými náhradami, naturálním plněním, funkcemi v poslaneckých výborech, podvýborech, klubech, komisích a delegacích, kdy ovšem tato jedna samostatná položka může dosahovat průměrného platu řadového policisty. Úsměvný je také fakt, že poslanci si svůj plat na základě zákona vlastně určují sami sobě, a pokud i v době, kdy se zvyšují daně a mluví se o nutnosti úsporných opatření, si sami svůj plat zvyšují, pak se mnohým policistům otevírá kudla v kapse.

Pracovní omezení. K výše uvedenému je dále nutno uvést, že zatímco poslanci si mohou vesele přivydělávat jiným zaměstnáním, podnikáním či členstvím v orgánech společností, s drobnými výjimkami, policista naopak má jen velice omezené možnosti, jak si přilepšit, což jsou věci, ke kterým se běžný policista buď vůbec nedostane, jako například publikační činnost, nebo činnosti, kde je odměna v zásadě jen symbolická, jako funkce v bytových družstvech a SVJ nebo činnosti veřejně prospěšného rázu. Argumentují-li zákonodárci tím, aby policisté chodili do práce odpočinutí a svěží, nezatíženi jinou prací, vycházejí tu zřejmě z vlastní zkušenosti při pohledu do polospící (již tak poloprázdné) poslanecké sněmovny.

Protiprávní odpovědnost. Pokud je u policisty zjištěn přestupek, musí být řešen v kázeňském řízení, kde ovšem nejenže může dostat stejný postih za přestupek jako civilista, ale navíc další kázeňský postih jako policista. Budiž, policista by měl mít před zákony ještě o něco větší respekt. Ovšem poslanec si může zvolit, zda se nechá vyřešit v běžném přestupkovém řízení, nebo se předá do disciplinární pravomoci poslanecké sněmovny. O její efektivitě mohu jen spekulovat. V trestním řízení je to ještě veselejší. Poslanec může být trestně stíhán jen se souhlasem poslanecké sněmovny. Bez něho je trestní stíhání navždy vyloučeno. Nekonečné silácké řeči politiků o jeho zrušení nebo omezení a následné pokusy, které jsou vždy smeteny ze stolu, jen dokládají tragikomičnost systému. I v případě, že je poslanec vydán, zůstává nadále poslancem, a to i v případě odsouzení. Mandátu nemůže být nikdy a nikým zbaven. A pochopitelně nadále pobírá poslanecký plat. U policisty je situace o poznání jiná - v případě obvinění z trestného činu je v lepším případě postaven mimo službu s polovičním platem, ovšem nadále bez možnosti jiného přivýdělku. A co víc - v horším případě za okolností, které jsou tak zobecněny, že prakticky záleží na volném posouzení a libovůli služebního funkcionáře, může být policista ihned po obvinění propuštěn ze služebního poměru. Mediálně byla tato věc nejvíce zviditelněna v duelu Kubice-Lessy. Je zde tak zcela zásadně a bezprecedentně popřeno ústavní právo na presumpci neviny, které poslanci tak často a rádi v souvislosti se svými kauzami uvádějí.

Podobně absurdních rozdílů bychom našli jistě více, vyzdvihl jsem jen ty nejnápadnější. Až tedy budete příště chtít nadávat (byť i oprávněně) na práci řadových policistů, klidně tak čiňte, ale berte alespoň trochu ohled na jejich pracovní podmínky a na výsměch politiků, kterého se jim dnes a denně dostává měrou vrchovatou.