Je hezkým zvykem zejména v těch "nejdemokratičtějších" státech (USA) žalovat nejrůznější společnosti za újmu na zdraví kvůli jejich produktům - cigaretám, rychlému občerstvení, syceným nápojům atd. Nejde ale takovéto myšlení proti samotným základům demokratického systému?
Nedávno jsem četl článek o případu z Nového Zélandu, kdy muž žaloval společnost Coca-Cola, neboť jeho partnerka zemřela poté, co několik let pila cca 8 litrů Coca-Coly denně. O tom, že také kouřila cca 30 cigaret denně a celkově o sebe moc nedbala, se mu už asi moc mluvit nechtělo (asi si to schovával na další žalobu proti tabákové firmě). Pokaždé, když na podobný článek narazím, s obavou sleduji, jak případ dopadne.
Podobných kauz známe spustu, a to zejména díky Spojeným státům, kde obdobné případy nezřídka končí výhrou "poškozené" strany a následným tučným odškodněním pro ně nebo jejich příbuzné. Případy jsou různorodé - od klasických poškozeních plic nebo rakoviny u kouření, přes obezitu a cévní potíže u rychlého občerstvení až po zcela absurdní, kdy majitelka mikrovlnky zažaluje výrobce za to, že se v ní upekla její kočka, neboť v návodu nebylo uvedeno, že výrobek není určen k sušení mokrých zvířat. A že se tento trend už začíná dostávat i k nám do Evropy (a evidentně do celého světa), vidíme z případu v Itálii, kde už také tabáková společnost musela zaplatit za poškozené zdraví kuřáka.
Většinou se nad podobnými případy jen pousmějeme a dál nad nimi nepřemýšlíme. Nebezpečí tu však je, a rozhodně ne malé. Jsou tu totiž ohroženy základní demokratické principy.
Demokracie stojí na základním kameni, který je utvářen právy a povinnostmi rovnoprávných občanů. Někomu tam možná slovo povinnost trochu nesedí. Ono se totiž v dnešní době mluví jen o těch právech - lidská práva, práva dětí, práva žen, práva homosexuálů. Já mám právo na to a ty máš právo na ono. Ale povinnosti se přiřkávají jen těm druhým - státu, nadnárodním korporacím, politikům, nadřízeným. A to je fatální chyba! Jde totiž o dvě strany jedné mince. Je právo a k němu se váže povinnost. Nelze je oddělit. Nemůžu jen brát, musím i dávat. Každý občan, který využívá práva demokratického systému, z něj má i vyplívající povinnosti. A k těm se v dnešní době málokdo z nás má...
A tak je tomu i u těchto případů. Každý svéprávný člověk (a věřím, že je nás stále většina) je zodpovědný sám za sebe. Všichni víme, že kouření škodí zdraví. Všichni víme, že když se budeme přejídat, tak ztloustneme nebo se nám zhorší zdraví. Všichni víme, že když uděláme něco špatného, přijde trest. A všichni musíme přijímat následky za svá rozhodnutí. V tom tkví podstata svobody - moci se rozhodnout, ale umět také přijímat následky, které naše rozhodnutí vyvolají.
V okamžiku, kdy z nás stát nebo jiná moc tuto povinnosti sejme - řekne, že za naši smrt může cigareta, a ne naše svobodná volba kouřit - přestáváme být svobodnými. Nebudeme už zodpovědní sami za sebe, ale v tom okamžiku nebudeme moci být zodpovědní ani za nikoho jiného, a tedy ani za stát a jeho systém. Tato forma demokracie tím, že bude bránit pouze naše práva, bude ničit sama sebe, protože nás bude činit neschopnými ji samotnou vytvářet.
Winston Churchill řekl, že demokracie je strašná věc, ale nic lepšího zatím nemáme. Pevně doufám, že si z ní lidé do doby, než něco lepího vymyslí, vezmou a budou chránit tu lepší část, a nepřikloní se k té cestě do záhuby, kdy začnou požírat sami sebe.
