Desatero opatření, kterými může ČSSD pomoci rodičům – tak je nazván nový koncept přípravy na předvolební boj ze strany ČSSD v oblasti rodinné politiky. A člověk se jen podivuje, jestli to tato strana myslí vážně, nebo jestli pokládá občany-voliče za naprosté hlupáky, případně zda tím přiznává, že politická kultura a její prostředí jsou již v tomto státě v takovém rozkladu, že se zde může slibovat cokoliv bez ohledu na reálnost.
V první řadě nás zaujme myšlenka „donutit“ mateřské školky, aby přijímaly všechny děti od tří let. Jakožto otce dvou malých dětí by mě měla tato myšlenka nadchnout, pokud mi ovšem od začátku není jasné, že se jedná pouze o populistický nesmysl. Kraje a obce jako zřizovatelé veřejných školek mají v současné době peníze sotva na udržení stávajícího stavu svých kapacit a i tak si rodiče za různé služby doplácí nemalou částku. Jak chce budoucí oranžová vláda vyčlenit nové prostory, zařídit je nábytkem? Většina dříve uzavřených školek je v dezolátním stavu a jejich obnova by stála nemalé peníze. A zejména by školky musely navýšit personální stavy svých zaměstnanců často až několikanásobně. Chce to ČSSD vyřešit mávnutím kouzelného proutku, nebo snad mají v Lidovém domě třesoucího se oslíčka? Pokud zcela jasně neřeknou, odkud chtějí vzít finance, kterými by VÝRAZNĚ navýšili rozpočty mateřských školek, jedná se o pouhé výkřiky do tmy. Ale třeba se blíží doba, kdy uvidíme díky tomuto rozhodnutí jednu učitelku, jak žene neorganizované stádo padesáti dětiček na louku na pastvu…
Dalším kouzelným bodem je snaha uzákonit povinnost zaměstnavatele držet osobě pečující o své nemohoucí rodiče pracovní místo po vzoru rodičovské dovolené. Opět velká slova bez obsahu. U dítěte je předpokládaný postup jeho vývoje, kdy po určité době nastupuje na scénu předškolní a školní výchova, která částečně rodiče uvolní a umožní jim návrat do zaměstnání. U nemohoucích seniorů je ale situace naprosto jiná. Péče o ně není otázkou nějakého přechodného období. Je to dlouhodobá, trvalá péče, která může trvat léta, někdy až desítky let. Myslí si snad ČSSD, že se po třech letech takovéto „rodičovské“ stav našich rodičů zlepší a my budeme moci nastoupit zpět do zaměstnání.? Nebo že firmy budou deset let držet třeba několik míst a čekat v nejistotě, kdy se dotyční vrátí zpět? Péče o nemohoucího členy rodiny by měla být zejména morální odpovědností rodiny jako celku, ne jednoho vyčleněného jednotlivce, který dotyčného dostane „na starost“. Pokud chce ČSSD zasahovat do této problematiky, měla by z této myšlenky vycházet.
Perličkou na dortu je potom snaha rozdělit rodičovskou dovolenou mezi otce a matku. Tato až diktátorská myšlenka jde nejen proti selskému rozumu, ale už i proti myšlenkám a „hodnotám“ ČSSD. Ve svém důsledku bude totiž rozbíjet sociální jistoty rodiny, nebo rodinu samotnou. A to říkám z pozice otce, který byl s jedním ze svých dětí více jak rok na rodičovské. Jedním z důvodů může být skutečnost, že mnohé matky plánují mít dvě nebo více dětí po sobě a ani se nechtějí mezi nimi vrátit do zaměstnání, případně si nějaké zaměstnání sehnat. Dojde tedy k situaci, kdy si žena bude muset „odskočit“ od své zaběhnuté domácnosti na pár měsíců do zaměstnání, aby následně toto místo opustila. Mnohem závažnějším důvodem je však postoj samotných mužů k rodičovské dovolené. Třebaže já sám jsem si rodičovskou dovolenou nesmírně užíval a bylo to pro mě jedno z nejkrásnějších období mého života, pro mnoho mužů není představa, že zůstanou doma s dítětem sami, zrovna lákavá, někteří se toho až děsí. Přitom to mohou být skvělí otcové i manželé, ale v této pozici si zkrátka nevěří a nechtějí svou rodinu ohrozit. A k tomuto je má ČSSD donutit! Nehledě k tomu, že rodičovská dovolená není jen starost o potomka, ale i o celou domácnost. Kdo si myslí, že ženy na rodičovské si jen užívají a prohlubují vztah se svými andílky, šeredně se mýlí. Je to práce na plný úvazek se spoustou přesčasů, ke které je nutná kvalifikace z mnoha oblastí. A ruku na srdce, kolik žen, které mají fungující a zaběhnutou domácnost, by k jejímu kormidlu pustilo chlapa? Napadlo vůbec někoho, že to tak příroda na začátku vymyslela schválně a že přes těch pár výjimek si většina žen a mužů nakonec vybere to postavení, které jim samotným přijde přirozenější?
ČSSD nám zkrátka dává jasně najevo, že doopravdy není alternativou k současné vládě a že jejím volením bychom akorát přešli z deště pod okap. Razí totiž letitou myšlenku, na kterou voliči všech partají nalétávají, že co se před volbami slíbí, k tomu se po volbách vždy najde důvod, proč to nelze splnit. Nejsmutnějším na tom všem však je, že volby nakonec přeci jenom dopadnou tak, jak nám již několik měsíců podsouvají výzkumné agentury. Možná proto, že nevidíme žádné východisko z této situace, ale přesto vyslyšíme mohutné hlasy politických stran o volbě jako občanské povinnosti, nebo jsme prostě natolik hloupí, že jejich lžím věříme. Anebo nás politika nezajímá a volíme s davem, se svojí rodinou, s přáteli, ze zvyku. Jdeme a slepě vhazujeme lístky bez uvědomění si, že jsme strůjci vlastní budoucnosti. Všechny tyto možnosti jsou špatné, a všechny jsou předpokladem toho, jak vypadá naše současná společnost a naše politická reprezentace. Nadávejme jen sami sobě.
