Černobílí Mašínové - ostří dělící český národ

Senát se dnes opět zabýval návrhy pro prezidenta na státní vyznamenání. A opět se zde vynořila jména, která již po desetiletí dělí český národ ve dví - bratři Mašínové. A i tentokrát se zdá, že vysoká státní vyznamenání tito lidé nedostanou. Ač nechci na celou věc pohlížet zjednodušeným černobílým viděním světa, s tímto rozhodnutím souhlasím.

Na úvod chci jen podotknout, že ačkoliv budu v celém článku používat spojení "bratři Mašínové", vždy budu mít na mysli celou skupinu, která akce před útěkem na západ a útěk samotný prováděla - tedy včetně Milana Paumera, Zbyňka Janaty a Václava Švédy. Nebudu zde znovu vypisovat události a souvislosti, které jsou o této věci všeobecně známy, nebo se dají dohledat v nespočetných článcích a publikacích.

Snad žádný člověk ani žádný moment minulého století nedělí tak ostře a tak bipolárně českou společnost, jako akce bratří Mašínů. Zub času si však i zde začíná vybírat svou daň, a za přispění médií a politických (nebo jinak činných a známých) osobností se oba konce těchto pohledů dostaly až na samotný kraj spektra, na nezasloužené dělení na černou a bílou. Je tedy nutno si neustále připomínat, že život si většinou nevystačí s touto jednoduchostí a od každé barvy nám dává ochutnat trochu.

Bratři Mašínové se, stejně jako mnoho lidí té doby, probouzeli do nového světa. Po skončení 2. světové války a nacistické okupace, která zadupávala historii a samotné základy českého národa ještě více, než po staletí trvající nadvláda Rakousko-Uherska, a ve světle ideálů a vzpomínek z období 1. republiky, věřil každý člověk, že budoucnost bude nejen pravým opakem předešlých hrůz, ale především, že si ji budeme utvářet my sami, občané. Jaký tedy musel být šok, utrpení a pocit bezmoci, když namísto demokratické svobody přišla k moci komunistická hrůzovláda. Režim, používající stejné metody a pošlapující svobodu stejným způsobem, jako režim nacistický, ale o to horší, že se zrodil v naší republice, jeho představitelé byli našimi spoluobčany. Tehdy bratři Mašínové uvěřili (jak se později ukázalo mylně) tomu, že stejně jako nás Západ spoluosvobodil ve válce, bude to opět on, v čele se Spojenými státy, který nás i od tohoto vnitřního nepřítele (ovšem vydatně podporovaného Sovětským svazem) osvobodí. Proto se rozhodli uprchnout na Západ a ve službách armády Spojených států se podílet na osvobození naší vlasti.

Metody, které si ke svému útěku zvolili, byly však krajně neštastné. Vražda dvou příslušníků SNB a pokladníka nemohla být ani v té době nikterak ospravedlňována vytouženým cílem. Lidé v mezních životních situacích se rádi obhajují známým úslovím "účel světí prostředky". Nejdou ale snad demokratické principy a ideály humanismu přesně proti tomuto způsobu myšlení? Není snad tím pravým puncem demokracie povznesení se nad běžnými lidskými emocemi a překonání sebe sama? Proto demokratické země nepřipouští trest smrti, proto je každému zločinci umožněn spravedlivý soud. V čem jsme potom lepší než oni, když přistupujeme na jejich metody?

Bratři Mašínové zavraždili tři nevinné lidi. Jsou prázdná slova těch, kteří říkají, že nebyli nevinní, ale že posluhovali režimu. Jak pokrytecké. Za jakéhokoliv režimu bude vždy v každém státě 99% lidí žít jen samo pro sebe, pro své přežití. Nejsou to političtí aktivisté, vůdci ani partyzáni, špehové ani kolaboranti. Jsou to obyčejní lidé,dělají svou práci, aby uživili svou rodinu. O kolik měl jejich život menší cenu než život bratří Mašínů? Budeme snad považovat za méněcenné lidi, kteří pracují v atomové elektrárně nebo zbrojním průmyslu, jenom proto, že se nám jejich práce nebo jejich zaměstnavatel nelíbí? Potom by bratři Mašínové  mohli, podle kategorického imperativu Immanuela Kanta "Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem", mít morální oprávnění zabít každého obyvatele Československa jen proto, že se aktivně nezapojil do odporu proti režimu. Musí být právem každého člověka, a jen jeho samotného, zda položí svůj život za ideály, kteým věří.

Chápu pohnutky bratří Mašínů, které je k těmto činům vedly. Ve světle všech okolností jim odpouštím. Ale nikdy nemohu souhlasit, aby byli takovíto lidé ohodnoceni státním vyznamenáním. Státní vyznamenání má být projevem vysoké mravní a duchovní hodnoty daného člověka, který dokázal překonat sám sebe, který byl v každém okamžiku svého života oddán principům demokracie. Oni to ve svých životních zkouškách nedokázali. Bratři Mašínové - naši hrdinové, naši zločinci.