Kde bude líp?

Je perverze dnešní domácí i zahraniční politiky důvod k tomu, abychom se vydali samostatnou cestou nebo se přimkli k jinému ochránci? Je alternativou Rusko nebo Čína?

Zdá se, že lidé mají dost neoliberálního systému pod taktovkou Ameriky a Evropské unie. Transatlantické finanční a průmyslové elity si za dlouhá desetiletí vysloužily špatnou image a tento trend je markantní nejen u nás, nýbrž i v Evropě a za oceánem. Není divu. Běžného člověka dráždí ztráta zaměstnání v důsledku řádění cizích koncernů, které likvidují, co se jim nehodí nebo požírají, co se jim naopak hodí, lidi popuzuje odvážení hodnot vytvořených v cizí zemi a neplacení daní té zemi, v níž byl vytvořen zisk, nesmyslnost migrační politiky Západu a její neuspokojivé řešení dostává lidi do varu, překrucování fakt a služebná média vůči mezinárodní linii Washingtonu a Bruselu obyvatelstvo rozvášňuje a z přepadávání cizích zemí v rozporu s mezinárodním právem a nutnost se na těchto zločinech podílet se přímo zvedá kufr. Agresivitu, neférovost a nespravedlnost si globální, neoliberální režim může dát do svého loga. Ze souhrnu těchto pocitů vyvěrá v obyvatelstvu frustrace a vztek na své zastupitele, doprovázený erozí důvěry. Tento stav se odráží ve výsledcích voleb, kdy se do čela států dostávají nepříliš inteligentní, někdy fašoidní a autoritativní typy bez jakékoliv vize a celosvětově získávají většinovou přízeň taková politická uskupení, která nahlodávají stávající ústavní pořádek a chtějí změnit vše doposud platné, případně to obrátit naruby.

V české kotlině to můžeme pozorovat na vzestupu nahnědlé SPD, bezkoncepčního, populistického ANO a záhadných Pirátů. Typy jako Okamura pumpují do lidí představy o samospasitelných referendech mimo jiné i o otázkách, které by přímo ohrozily naší existenci. ANO zase slibuje modré z nebe jenom proto, aby si v nadcházejících komunálních volbách zajistilo příliv dalších naivních voličů a Babiš se mohl stát „jego prevoschoditělstvo“. S principy demokratických procesů si Babiš příliš hlavu neláme. A s férovostí v byznysu také ne.

Jsa malý, bezbranný stát, ležící na tranzitní trase mezi západem a východem, budeme vždy potřebovat spojenectví většího ochranného celku. V ideálním případě ekonomicky silného, s pluralitní demokracií, právním státem a s důrazem na lidská práva a osobní svobody. Samostatná cesta pro nás nepřipadá v úvahu. Ani ekonomicky, ani politicky. Jsme Švýcarsko? Máme nerostné bohatství jako Norsko? O této věci jsem psal ZDE.

Kdo by tedy v případě rozpadu EU nebo našeho dobrovolného czexitu mohl nahradit Evropskou unii? Že by velký medvěd na východě?

Podíváme-li se na průběh nedávných voleb ruského prezidenta, dozvídáme se, že se během volební kampaně prováděly represe proti nebezpečnému konkurentovi, který byl nakonec z voleb vyloučen. Kromě Putina měli do státem kontrolovaných médií ostatní kandidáti minimální přístup, ředitelé škol sčítali hlasy ve prospěch pána Kremlu a nevládní organizace Golos napočítala asi 2500 nesrovnalostí a pokusů o manipulaci. Zjistilo se, že voliči byli převáženi od jedné volební místnosti ke druhé, aby bylo možné odevzdat stejný hlas několikrát, kromě toho museli přinést svému vedoucímu v práci foto s volebním lístkem na důkaz o volební účasti. Pozorovatelům z OBSE bylo bráněno ve výkonu práce, v jednom volebním šotu zazněly výhružky, že vyhraje-li konkurent, vydá příkaz k umístění homosexuálů do normálních rodin. A jestliže k tomu připočteme, že se v Rusku vraždí nepohodlní novináři, potom to nevypadá na systém, který by normálnímu člověku učaroval.

Nebo je výhledově náš budoucí partner Čína? Poradce současného prezidenta a manažer společnosti CEFC Jie Ťien-ming, kterého schramstla Komunistická strana Číny, aby ho tajně kdesi vyšetřovala a jehož osud je jedna neznámá, pronásledování a mučení milionů křesťanů a protestantů, ničení kostelů, perzekuce učitelů, kteří údajně neučí podle oficiální linie, represe proti hnutí Fa-lung-kung, primitivní vztah k životnímu prostředí, to všechno jsou věci, které by nás měly zavčas varovat.

Z výše uvedeného tedy pro mě vyplývá jediný závěr: Přestože je v současném systému západní hemisféry spousta věcí, které zasluhují kritiku, nevylévejme s vaničkou špíny i dítě. Stávající konfigurace České republiky coby součást západního společenství nám zajišťuje slušnou životní úroveň, obranu a dodržování lidských práv a svobod. Zkazit si to můžeme jedině sami.