Starobní důchod není starost státu

Opravdu věříte na zázrak, že celý život pracujete a dobrácký stát vám vyčaruje v důchodu více peněz, než jste mu dali v sociálním pojištění? Blahoslavení chudí ...

Jedním z největších objevů každého člověka na prahu dospělosti je, že pomocnou ruku musíme vždy nejdříve hledat na konci vlastního ramene. Rodina, obec i lidstvo samozřejmě může existovat jen díky vzájemné koordinaci a pomoci. To ale neznamená, že jedinec se nemusí vůbec o nic starat a ostatní (rodiče, škola, obec, pracovní úřad, stát, Evropská unie) jsou povinni za něho ve vyřešit.

To se týká i starobního důchodu. Ti, kdo prožili produktivní léta před rokem 1990, skutečně už nemůžou dělat nic jiného, než úpěnlivě prosit svůj stát, aby jim pohodil nějaké drobky.

Ale co my ostatní? Z čeho vlastně stát platí starobní důchody? Ze sociálního pojištění. Nejprve ho vybere z mezd a ostatních příjmů, zaplatí z toho provoz sociálky a zbytek rozdělí mezi starobní důchodce. Žádné jiné peníze, než ty co nám sebere, stát přece nemá. Nebo si opravdu myslíte, že nějakým zázrakem, třeba tím, že sebere Bakalovi 10 miliard, vyřešíme důchodový účet ve výši 400 miliard? Že stát někde peníze vyčaruje a velkodušně nám je rozdá? Ano, ale sebere to ostatním. A peníze budou buď chybět jinde, nebo je centrální banka natiskne a způsobí inflaci, nárůst cen. Už mnohokrát jsem slyšel, že "stát nám sice přidal na důchodě, ale stejně vzrostly ceny, takže výsledek je nula." Je to přece logické. Bohatství nevzrostlo o dvacet procent, ale třeba jen o 2%. 

Ne. Naopak, kdyby většina z nás, uvážlivých a slušných, investovala své sociální pojištění sama, bylo by to levnější a výnosnější.

Stát je tu přece od toho, aby řešil problémy, který si sami nevyřešíme. Nečekané (ztráta práce, velké zdravotní problémy, živelné pohromy) a mimořádné události (narození paterčat). Stáří není mimořádné. 98% z nás se dožije důchodového věku. To je jasně prokázané.

Nejde ani o nečekanou událost. Každý z nás, kdo je svéprávný, ví, že zestárne a že nebude moci pracovat. Proto počítejme s tím, že stát zajistí každému nějaký malý základní důchod. Kdo chce mít více, ať si ušetří. To může dnes každý, kdo bere mzdu. Samozřejmě rozumím tomu, že 35% z dnešních příjmů pro dnešní důchodce je mnohem méně než 35% z příjmů za třicet let pro naše důchody. Na druhé straně podíl důchodců roste, podíl pracujících klesá a stále větší penze budeme muset dávat rodinám s dětmi.