Smyslem Evropské unie nejsou dotace

Chtělo by se s Máchou říci: Hynku (Kmoníčku), Aleši (Michle), Markéto (Šichtářová), kde jste? Dalekáť cesta naše (nás, prosťáčků), marné volání (po reálném pokroku).... Kde jste, když jde o naši ekonomickou čest? 

Evropská unie řeší rozpočet na období 2021-27. Některé země platí více, než dostávají: Finsko. Dánsko, Rakousko, Belgie, Švédsko, Nizozemí, Itálie, Velká Británie, Francie a nejvíce Německo - 13 mld. Eur. Země jsou to různě velké, takže nejvíce na hlavu přispívá Dánsko, Německo a Rakousko. Nejvíce na hlavu dostávají Litva, Maďarsko, Lotyšsko, Estonsko a Polsko. Bez Velké Británie to nebude lehké. Británi sice byla s netto platbou 5 mld. EUR až třetí čistý plátce, ale její hrubý příspěvek 13 mld EUR (Německo 25 mld Eur) byl čtvrtý nejvyšší a tvořil skoro 9 % rozpočtu. Pravda, velká část se z něho Británii vracela. 

Obyčejný člověk by čekal, že tento výpadek příjmů využijí realističtí technokraté k nějaké reformě a že jej lokální politici využijí ke zdůvodnění nepopulárních změn v rozpočtu. 

Reformou myslím:

1) snížil by se příspěvek těch, kdo jsou čistými přispěvateli

2) rozšířil by se okruh těch, kdo jsou čistými přispěvateli. Země, které prudce poskočily ve svém rozvoji a "mají se líp", se přece jednoho stanou čistými plátci?

3) Největším jablkem sváru jsou zemědělské dotace. Jejich význam sice v čase slábne, ale stále maí velkou politickou sílu v sedlácích ve Francii a v Rakousku, ale jistě u největšího sedláka České republiky, který je shodou okolností zároveň premiérem. Ostatní položy typu kohezních fondů apod. jsou spíše zájmem lobbyistů. 

Proč jsou země jako Německo nebo Dánsko tak hloupé, že na Unii doplácejí?

Důvody jsou tři:

1) Mají z Jednotného trhu jiné efekty, které jsou vyšší než čistá platba. Otázkou je, jestli je máme i my? Pokud ne, proč? Pokud ano, proč nejsme také tak velkorysí?

2) U Německa se stále projevuje jeho syndrom II. světové války. Stačí, aby někdo zakřičel ůOsvětim" a pravnuci vojáků wehrmachtu platí a platí a platí ... a. Ale daňoví poplatníci už se také bouří, navíc když s mají platit další a další miliardy na scestné ekologické nápady.  

3) Dánsko i Německo mají takový kolektivní a upřímný duch, že přispívají na společnou věc. Prostě jim chybí nějaký vyčuraný premiér, jako je Orbán, jehož země je jedním z největších příjemců dotací z EU na hlavu. 

My(slovy našeho premiéra) chceme zachovat objem peněz z EU a jsme ochotni na to přispět více ze státního rozpočtu. To je klasické pokrytectví. Odpor vůči dotacím je u nás poměrně široký a jistě by zísal politickou podporu s výjimkou velkostatkářské lobby. Proti nesmyslným rozhlednám a cyklostezkám brojí kdejaký místní politik a sbírá si na to politické body. Sám Babiš tvrdil, že podpora malého podnikání jsou "klišé a kecy". Proč tedy najednou tolik stojíme o bruselské peníze a nebojíme se negativního obrazu o voličů za to, že si nahrabeme v různých neprůhledných strukturách projektové a dotační peníze?

To je prostá úvaha: Rozpočet Evropské unie činí 1% HDP, hospodářského výkonu zemí Evropské unie. Státní rozpočet České republiky činí 28% HDP. Každý z nás (včetně nemluvňat a důchodců) platí 28x více do Prahy než do Bruselu. Každý z nás také dostává z Prahy mnohem víc, i když naprostá většina z nás dostává jen zákonodárství, policejní ochranu, soudnictví, armádu, silnice a fungující obec. (Kam jsou ty ostatní peníze v Praze, Bůh suď, protože důchody s platíme v sociálním pojištění a zdravotní péči ve zdravotním). Bruselský rozpočet je tedy pro nás věc vzdálená, neuchopitelná a komplikovaná. většina z nás si není schopná spočítat, že zachování stejných peněz z Bruselu bude znamenat více tam i zaplatit, to jest zvýšit daně nebo deficit, 

V skrytu duše doufám, že zvítězí netto plátci a rozpočet bude omezen. Ne, nepřeju České republice nic zlého. Vidíme ale na příkladu Dánska nebo Německa, že základem prosperity země nejsou peníze z Bruselu, ale efektivní ekonomika, dokonce často bez rozpočtového deficitu, viďte!  

A proč za zdravý selský rozum nebojují zdejší VIP ekonomové? Nehodí se to do krámu jim nebo jejich chlebodárcům.