Redistributivní platba zahájena (ale na Slovensku)

Malí zemědělci nemohou velkým konkurovat. Speciální dotace Evropské unie na prvních 28 ha má jejich konkurenceschopnost zvýšit. Je to dobrý nápad?

Průměrná výměra obhospodařované půdy na jeden statek je v Evropské unii 28 hektarů. Oproti velkým farmám jsou ty menší méně konkurenceschopné. Proto Evropská unie umožňuje ty menší zvýhodnit přerozdělením dotací. Redistributivní platbou.

Má se to dít tak, že na určitý počet hektarů dostanou dodatečnou dotaci a na další hektary už ne. Tí dostanou velké podniky automaticky méně na jeden hektar. Tato vyšší dotace nesmí být vyšší než 65% průměrné dotace. Hranici počtu hektarů, do které se bude vyplácet, si určuje každá země sama, nesmí být ovšem vyšší než průměrná velikost zemědělského podniku v dané zemi. Každá země si také určuje výši dodatečné dotace. 

Slovensko se k této redistribuci přihlásilo. Průměrná velikost zemědělského podniku je tam 80 ha. Má se vyplácet 150 Eur na prvních 28 ha (v diskusi upřesnil slovenský čtenář, že to bude jen 50,- Eur).. 

Jaké problémy jsou s touto platbou spojené:

- mohou se objevit spekulanti, kteří uměle rozdělí vlastnictví jen kvůli čerpání dotace,

- majitelé pozemků do 5 hektarů často vůbec nic neprodukují a dotace pro ně nedává smysl,

- má smysl podporovat firmy, které smy o sobě nejsou schopné konkurence? Evropská unie podporuje sedláky desítky let, jako podporovala rybáře, težbu uhlía  výrobu oceli a stejně tato odvetví buď už zanikla nebo skomírají!

Kdo v Česku bojuje proti redistribuci? Samozřejmě mocné obrovské zemědlské kombináty s mnoha tisíci hektarů. Proto se u nás zatím o zavedení diskutuje málo.

A moje odpověď:

- proti spekulantům je možné do jisté míry bojovat tím, že třeba minimál výměra, na kterou lze podporu poskytnout je 5 nebo 10 hektarů pro registrované zemědělce (někdy se používá legrační označení "soukromý zemědělec", jako by existoval i nějaký jiný, "veřejný"),

- proti spekulantům a zneužívání dotací se bojuje obtížně a na u nás na Východě zvláště, to bychom museli odbourat většinu peněz z Unie,

- máme podporovat malé? Který syn, dcera, snacha nebo zeť se ještě dnes hrnou do zemědělství, do převzetí rodinného statku? Skoro nikdo. Ceny odbytu nejisté, časovýá náročnost vysoká, zodpovědnost nekonečná, riziko velké. Přesto sedláky máme. Malé i střední i velké. Musíme se alespoň pokusit o jejich záchranu. Ke koncentraci stgatků dochází i v Německu a ve Francii, ale zdaleka ne tak rychle jako u nás a je otázkou, jestli bio zemědělství přece jen neumožní jejich záchranu. Teď nemám an mysli půl hektaru mrkve bez hnojení pro farmářské trhy. Tam budoucnost nevidím. Ale produkce kvalitníoh masa a speciálních obilovin pro zsravou výživu (nahý oves, triticale apod.) roste.

Na venkově často jiná zaměstnatelnost není. Jestliže ve vsi zbude jediný "sedlák" a to bude nějaký holding z Prahy a všichni budou rpacovat bu´=d u něho nebo budou dojíždět do města pracovat pro jiný holding nebo pro stát, kde zbude svobodná, nezávislá společnost?

Mnozí z nás jezdí do Rakouska. Nejen v oblastech vinařských (Weinviertel), ale i v podhorských ovocnářských (Mostviertel) a bramborářských a dobytkářských jsou produktivní vesnické struktury základem prosperity i v souvislosti s turismem a lokálními iniciativami kulturními a sportovními. 

Za pokus o záchranu to stojí rozhodně více než učinit nejmenované holdingy ještě bohatšími, aniž by to mělo jakýkoli přínos pro ceny konečného zákazníka a kvalitu jeho života.