9. září vyšla v MF DNES glosa Vladimíra Vokála o konci "devadesátkové" ekonomie. Krátkozrakost a povrchnost tohoto textu mi od té doby nedává oka zamhouřit, protož to není nějaký pivní kecal, ale vysokoškolsky vzdělaný moderátor.
Vladimír Vokál našel v garáži dvacet let staré poznámky z ekonomie. Tehdy musel poslušně papouškovat fráze o "laissez fair", deregulaci a Adama Smithe. Píše, že v době jeho studia bylo nemyslitelné rozporovat tato paradigmata. Proč by to bylo nemyslitelné? Hrozil za to komunistický žalář nebo vyloučení ze školy? Ne. Pouze by se student musel namáhat a diskutovat. Já sám na univerzitě učím a nikdy bych studenta za jiný názor, pokud ho rozebereme a zkoušený prokáže, že přemýšlí, byť jinak než já, nevyloučil.
V devadesátých letech nepanovala jediná ideologie a o formách a rozsahu privatizace se vedly vášnivé diskuse. Neexistoval historický vzor jak vrátit 100% zestátněnou ekonomiku (i holič, pekař a instalatér byli zestátnění) zpět ke zdravé struktuře. a ano u vodárenství jsme se dopustili chyby, když jsme je zprivatizovali, ale to jsme porušili jeden ze základních principů trhu: Když je ve městě je jeden vodovodní řád a jedna vodárna, tak jeho majitel je v monopolním postavení. Ať už je ve smlouvě s městem cokoli, tento soukromý majitel bude vždy ve výhodě, protože má dlouhodobý ekonomický zájem na zisku vodárny, zatímco starosta a zastupitelé jsou tam vždy jen na čtyři roky a bojem proti soukromé vodárně nezískají žádný osobní prospěch, tak se nebudou namáhat.. Ano, je to o osobním prospěchu. Mantra soukromého vlastnictví a osobním prospěchu ale není módní záležitostí 90. let 20. století. je to trvalá vlastnost lidské společnosti od jejího počátku. Pokud s ní nepočítáme, pohybujeme se v iluzorním světě veřejného blaha, pokrytecky zakrývajícího skutečný zájem všech zúčastněných. Vladimír Vokál zmiňuje privatizaci energetiky a těžařství. Tak tato odvětví nejsou státní nikde ve vyspělé ekonomice. Ale třeba ve Francii zasahuje stát do cenotvorby elektřiny a i do zisku. Jaký je výsledek? Odčerpané zisky, jaderné elektrárny jsou špatně udržované a hrozí nefunkčnost. Stát jejich zisky projídá. Takhle by dopadl i ČEZ, kdyby byl státní. Ne jako správný hospodář. Minoritní akcionáři vadí státu hlavně proto, že chtějí, aby ČEZ řádně hospodařil a abychom z něho všechno neprojedli. Příkladem pochybné "změny paradigmatuů může být "zastropování cen". Ano, je to už přípustný pojem. Zastropování cen pomůže potřebným. Když je to tak výborný nástroj, proč už ho dávno nepoužíváme? Jak by se nám žilo, kdyby stát zastropoval ceny nejen u elektřiny, ale i u mléka, chleba, nájemného nebo dětského oblečení, že? Protože pokud ceny určuje úředník a ne trh, vždy dochází k nerovnováze a nakonec k nedostatku. To platilo v devadesátkách, v sedmdesátkách, ale platí i dnes. Vladimír Vokál se raduje, že už se může diskutovat o alternativách. Myslí tím Otu Šika a J. M. Keynese. Šikův model se nikdy neuskutečnil. Keynes řešil problém šílené nezaměstnanosti s nedostatkem peněz na investice. My řešíme opačný problém: Nedostatek pracovních sil a obrovský přebytek kapitálu v bankách, který není kam smysluplně investovat. Pokud mi řeknete, že se můžou stavět dálnice a byty, tak vám odpovím, že tiskem peněz nepřibude ani stavebních strojů, ani dělníků na stavbách, ba ani cihel. Keynes ovšem také říkal, že až se vrátí ekonomika do normálu, je zase třeba vzniklý dluh uhradit a úrokovou míru vrátit na přirozenou úroveň. To už se ovšem nikomu nechce. Proč by to politici museli dělat, když jim stačí vydržet do konce volebního období. To je zase důkaz omezené efektivity veřejného vlastnictví. Prý "covidová a energetická krize přenastavily paradigmata české hospodářské politiky." Ve skutečnosti nikoli covidová krize, ale covidové restrikce a s ní spojené masívní hysterické platby způsobily více škody než užitku. Jaký problém byl v ekonomice, kde po celou dobu covidových restrikcí byl nedostatek pracovních sil v mnoha odvětvích? Proč jsme dotovali všechny firmy, když mnohé z nich nemají dlouhodobou šanci se na trhu udržet? Jediným skutečným dlouhodobým efektem byl růst zadlužení státu. Na omluvu České republiky slouží, že okolní státy se chovaly stejně hystericky a komunistická Čína šílí ještě dnes. Pokud jde o energetickou krizi, ta vznikla především pro porušení základních pravidel konkurence. Každý řezník nebo instalatér se učí v ekonomice řemesla pravidlu, že nemá být závislý na jediném dodavateli a jediném odběrateli. My jsme dopustili závislost na jediném dodvateli zemního plynu. Stovky vládních ekonomů s tituly z prestižních univerzit po celém světě toto nevěděly? Ale, ano, věděli, ale nebyl to jejich soukromý problém, ani jejich továrna. Tak vytvářeli dál své skvělé zrpávy a anaýzy za skvělé honoráře, ale skutečný problém nikdo neřešil. Spojení "státní podnik" je stále nesmysl, i když Budvar funguje dobře. Nedostatek bytů nemá příčinu v přílišné privatizaci, ale prostě v tom, že mzdy a tím poptávka rostly rychleji než nabídka, protože trh práce nebyl v rovnováze. Já vím, že ve Vídni je většina bytů komunálních, ale je to v Rakousku, kde je velmi silný sektro živnostníků. sedláků a malých a středních podnikatelů, že donutí ke zdravému fungování i sféru veřejnou. Jsme zpátky v socialismu, jen mu tak nebudeme říkat?
