Představte si, že ze Švýcarska jednoho dne zmizí všichni Švýcaři a na jejich místo se nastěhují, dejme tomu, Kirgizové. Budou si žít jako ve Švýcarsku?
Švýcarsko nedělají Švýcarskem hory, jezera, ani pastviny, nýbrž po staletí utvářené vztahy mezi dělníky, sedláky, nádeníky, inteligencí, bohatými a chydými, podnikateli a dělníky, obecní správou a občanem, kantonem a Bernem a berňákem, atd.. Pokud dnešní Švýcary nahradíme Kirgizy, bude v Alpách Kirgizie. Pokud by se tak stalo ze dne na den, každý by si toho všiml.
Pokud se tak děje pomalu, po několik generací, všimne si toho málokdo. A to se stalo nám. "Národ" na území České republiky je zcela jiný, než bylo obyvatelstvo Čech, Moravy a Slezska v roce 1918. Tehdy byl základem společnosti selský stav, drobní řemeslníci a obchodíci, měšťané a vzdělanci. Všechna ministerstva celé moanrchie o 35 mil. obyvatel měla 1.700 zaměstnanců! Protože však už nežije nikdo, kdo by to mohl porovnat, neuvědomujeme si to.
Co se stalo? Pod praporem národní samostatnosti jsme začali bourat některé jistoty. Nejprve proběhla "nostrifikace". Firmy musely své sídlo přenést do Československa, jinak by byly vyvlastněny. Nedlouho po bolševické revoluci v Rusku se nikomu nezdálo divné, že jsou firmy konfiskovány.
Potom se "odčiňovala Bílá Hora" tím, že byly vyvlastněny velké části "šlechtických" velkostatků. Zase to nebylo nikomu divné. dělali jsme to v zájmu "národa". Ale porušili jsme u toho jistotu vlastnictví. Majitel půdy, ani továrny už si nemohl být jistý, že mu ji někdo nesebere jen tak.
Pak nacisté vyvlastnili a zlikvidovali více než 100.000 Židů. Ti tvořili významnou část obchodnictva, tedy základu pokroku a efektivity v ekonomice, stojící na dělbě práce. Po válce jsme vyvlastnili velké banky a těžký průmysl a přes tři miliony Němců, mezi nimi statisíce sedláků a živnostníků. To už si nemohl být svým podnikem jistý absolutně nikdo. Politici už si byli dobře vědomi, že to způsobí hospodářské ztráty. I nekomunista Hubert Ripka na to poukazoval v londýnské vládě. Chápal to ale jako daň za národní pospolitost. Rozumíte, co říkal? Není důležité, že rozvrátíme ekonomiku, že souběžně s tím se opět posílí korupce a toky peněz po známostech jako za prvorepublikové pozemkové reformy? Tehdy se také přidělovaly "zbytkové velkostatky" funkiconářům agrární strany.
Důležitý byl "národní zájem". Tak se stalo, že jsme pomalu nahradili fungující tržní strukturu a spolčenost, ve které bylo neplatit dluhy zločinem "kirgizskou" pospolitostí. Právo neplatí pro každého stejně. Ten, kdo má "své lidi" na zastupitelstvu, u policie a v soudnictví, se nemusí bát.
Zrušení živností, združstevnění a vybudování státních statků to už byly jen poslední třešničky na cestě k likvidaci podnikání.
Po desetiletí odcházejí lidé směrem západním a přicházejí lidé z Východu. Třeba Ukrajinci. Jsou pracovití. Mnohé obory by bez nich u nás nefungovaly. Proč skoro nikdo neodchází od nás na Ukrajinu nebo do Ruska? Je tam chudo a bezpráví. Vládnou oligarchické struktury propojené s politickou mocí. Rozsáhlé skupiny obyvatelstva v Rusku, v jedné z nejbohatších zemí světa, pokud jde o nerostné bohatství, živoří.
Ukrajinci sem přicházejí ve stále větším počtu. Jak ale u nás postupuje destrukce právního státu, bude jim to připomínat jejich vlast. Jsou na to zvyklí a vědí, že s tím nelze nic dělat. Nahradili jsme Švýcary těmi Kirgizy, jen jsme si toho nevšimli.
Stejně jako se jezdí Číňané do Evropy dívat, "jak se žilo dřív", můžeme se my podívat, co nás čeká. Jeďte do Kyjeva.
Driftování je proces, kdy ledové kry jsou unášeny mořským proudem směrem, který nemohou ovlivnit. Kam driftujeme my?
