Dneska u nás ve městě skončil poslední kovošrot

Kvůli 23 korunám musí živnostník zaevidovat občanský průkaz, bankovní účet, vystavit doklad a podat platební příkaz. To se prostě nevyplatí ani nejhoršímu zloději. 

Položil jsem na váhu ve sběrně svazek železných tyčí ze zrušené zahradní houpačky. 14,3 kg.

"Poďte dovnitř," vyzval mě umouněný kovošrotař. Už od pohledu si zatím nic moc nenakradl. Usedl na prastarou židli k zaprášenému stolu ve své buňce, "je to 23 korun. Pučte mi občanku."

Podal jsem mu ji a nachystal si číslo bankovního účtu.

Chvilku něco hledal na počítači a povídá:

"V evidenci vás nemáme. S vašim přijmením sou tu František a Kurt."

"Aha," zaradoval jsem se, "když si mě zaevidujete, příště už mě tam budete mít i s bankovním účtem, že?" těšil jsem se, že příští odbavení nebude trvat 15 minut. 

"My to dneska zavíráme. Končíme," odpověděl mi a dál zapisoval na počítači prackama špinavýma od přenášení odpadu.

"A co sběrna na nádraží?"

"Ta už vyklidila. Nemaj tam ani plot."

"A Albrechtická ulice?"

"Ty už skončili dávno."

"Tak budeme chodit o sběrného dvora," uzavřel jsem. Že budeme dávat železo městu zadarmo, už jsem si nechal pro sebe.

Ten má ale malicherné problémy, pomyslíte si. Tisíce invalidů nemají na jídlo, matka paterčat živoří, velká pobřežní vlna zabila v Bangladéši deset tisíc domorodců a jeho zajímá, že končí sběrny. Vždyť to stejně byli zloději. Zavinili si to sami. Kdyby nebrali od cikánů kanály a od zlodějů elektrické dráty, mohli dát vyplácet hotově. Nakonec budoucnost stejně patří bezhotovostnímu styku. Ale pro malé operace řekněme do 100-200 korun klidně mohly zůstat bez evidence a v hotovosti. Mezi majiteli kovošrotu je zhruba stejné procento zlodějů jako mezi lékaři, starosty nebo uklízečkami.

Taky se mi nelíbilo, když se kvůli zlodějům kovů zablokovaly vlaky. Pravda taky je, že klesla výkupní cena šrotu. V takovém případ vždycky řada podniků zkrachuje. Krach je standardní součástí tržní ekonomiky. Ovšem potom musí přijít oživení a musejí vzniknout podniky nové. Všechny dnešní velké podniky kdysi začínaly od nuly jako malé firmičky. I Škoda Auto. I ČEZ nebo Budvar. A až tyto firmy nebudou existovat, musejí je nahradit nové velké firmy. Ty vzniknou z dnešních malých. Měly by. 

Dnešní malé firmy a vůbec střední třída jsou pro naši svobodu důležitější než svobodné volby (voliči jsou stejně zmanipulovaní) i než svoboda médií (ta jsou stejně v rukou oligarchů). Nezávislý živnostník totiž nemusí slepě následovat tupou masu. Umí se o sebe postarat sám a zajímá  ho klid na práci, ne sociální dávky.

Jsem zvědavý, kolik soukromých sběren vznikne, až zase výkupní cena železa stoupne?