Lidé jsou si rovni a všichni jsou si bratry a sestrami. Navzájem se ale liší. Některé národy jsou zdatné technicky, jiné jsou lepšími obchodníky, další zase excelují jako mořeplavci ... a některým jde nejlépe úředničina ...
1. Ostrov Kós, Soustroví Dodekanésy, řecká Aegeis
Pátá láhev vína pro náš stůl byla zdarma. Když jsme se k ní propili, bylo už hodně přes půlnoc. Najednou manželka dostala hlad. V tkových okamžicích bývá velmi nebezpečná. Mlčky otevřela jídelní lístek. Přivolala číšníka:
"Greek salad and pita bread, please!"
To se k tomu silnému červenému vínu sice hodilo, číšník ale zbledl:
"Madam, chleba nemáme. Vydržíte čtvrt hodiny?" vrhl na n zoufalý pohled.
Manželka řekla že ano. Já jsem si nebyl jistý, ale doufal jsem, že během té doby nikoho nezavraždí hlady. Nalil jsem raději další pohár a přiťukl si s ní:
"Yamaz!"
Najednou koukáme, jak z naší hospody vybíhá syn majitele. Asi šestiletý klučina. Zamířil někam na náves. Nevypili jsem ještě ani půl sklenky, když vidíme, jak se synek poklusem vrací s chlebem pita v mikrotenovém sáčku. Asi vzbudil pekaře.
Do 14 minut od objednávky přistála před manželkou mísa se salátem a košík s pitou.
2. Bauernhof Sellner, Molln, Štýrsko
Seděli jsme se sedlákem ve fajnové cimře a on nám pyšně vykládal o každém jednoltivém trogejním paroží, které viselo na stěně nad jeho hlavou:
"Tohle je výr. Toho jsem nestřelil. Policie ho našla mrtvého a dali mi ho k vycpání."
Pak se zamyslel:
"Nechcete něco k jídlu?"
"Snad jen kousek špeku, okurku a tvaroh," zmínil jsem se a dál jsem poslouchal myslivecké historky. Najednou přede mnou přistál talíř s prorostlou uzenou kýtou, hromádkou škvarků, okurkami a tvarohem. Na okraji talíře ležela patka chleba."
"Mámo, nemáš pořádnej chleba," osopi se sedlák na selku.
"Teprvá se peče. Vykládej jim ještě hodinu a budou mít čerstvej!. Šak se včerá večír dívali, jak ho zadělávám a nad ránem jsem sázela."
Na omluvu sedlák vytáhl láhev pálenky a, aby to nebylo tak silné, navíc načepoval každému máz silného cidru.
Za nějakou dobu skutečně selka položila na stůl velký kulatý bochník domácího žitného chleba.
3. Penzion Adelheid, Vrchní Orlice, Orlické hory, Čechy
Celý den jsem jezdili a v době večeře hladoví a utahaní dorazili do penzionu Adelheid ve Vrchní Orlici. Měli jsme tam objednaný pokoj. Když jsme přicházeli, skupina lidí hrála na hřišti před penzionem volejbal.
"Dobrý večer, máme tady objednaný pokoj. Kde najdeme majitele?" Zavolal jsem na ně.
"To jsem já, "ozval se sympatický muž s bujnou kšticí v džínvých kraťasech, " klíč najdete v recepci."
"Díky. Máte i něco k jíldu?"
"Ne. Na to nejsme zařízení."
"Stačí nám kousek chleba. Konzervu máme. Zaplatíme."
"Fakt ne. Máme jen pro sebe."
"Tak to se máme jet navečeřet do Rokytnice? 20 kilometrů?"
"Vidím to tak," a pokračoval nahrávkou na smeč.
