Arabské státy jsou zoufalé z nízké ceny ropy. Musejí dokonce zavést daně!?!

Daně u nás vybíral už kníže Bořivoj před rokem 890, i když jen v naturáliích. Jsou arabské země pozadu o 1200 nebo o 1400 let? Jak by to dopadlo soužití, kdyby k nám teď přišli Avaři?

Dovídáme se, že pokles ceny ropy má katastrofální následky pro její producenty. Státy Perského zálivu dokonce přistoupily k naprosto zoufalému nástroji. Rozhodly se zavést daň z přidané hodnoty. 

Dosud v takových zemích, jako je Saúdská Arábie nebo vysněná destinace našich manželek - Dubai - žádné daně neexistovaly. Moudrý vládce chytře využil toho, že se kdysi dávno jeho kmeny čirou náhodou usadily na tom místě pouště, kde se později objevila ložiska tolik žádané černé tekutiny, zvané ropa. Tu prodává a z výnosu financuje nejen sebe a svůj stát, ale i mnohé příjmy svých poddaných. 

Je jasné, že jednoho dne ropa dojde. Osvícené hlavy arabského světa proto vytvářely v dobách přebytku rezervní fondy. Z nich mohou nejen žít několik hubených let, ale snažily se i vybudovat něco jako prosperující odvětví pro dobu "po ropě". To se ovšem nedaří. Komu by se chtělo podnikat a pracovat, když vám stát všechno zaplatí? A tak se peníze utápěly v projektech, kde se zdálo, že lze dosáhnout prosperity jednodušeji - vybudováním turistických komplexů. Pracovat tam můžou Filipínci nebo Indové a domácí budou zase jen kasírovat. Tak vznikly nesmyslné projekty umělých souostroví z písku a proto byla postavena i nejvyšší budova světa v místě, kde nedává žádný ekonomický smysl. Na Manhattanu jsou pozemky drahé, proto se stavělo do výšky. Na pobřeží Perského zálivu pouštní plochy drahé nejsou. Byla to jen věc prestiže.

Proto je Evropě svým myšlením nejbližší Tunisko. Nemá žádné významnější suroviny a musí se živit prací. Vlastních lidí. ne Filipínců. Proto musí Švýcarsko být rádo, že nemá ani žádné suroviny, ani významnější tranzitní polohu. Nikdy by nedosáhlo takové prosperity, kdyby sedělo na nerostném bohatství.

Fakt, že mocný náčelník rozděluje a ostatní jenom berou, znamená, že takový stát de facto vůbec není státem, ale tlupou obyvatel bez faktické možnosti něco ovlivnit. Ba naopak. Bojí se se vyměnit svého vládce za jiného, protože ten by mohl být ještě horší. Nechával by si ještě více pro sebe. Taková mentalita neumožňuje ani vznik demokracie, ani střední třídy. Obyvatelé vlastně ani nemají nějaký velký zájem o svůj stát, protože je nic nestojí.

Jakmile jednou daně platit začnou, vzroste prudce i jejich zájem o to, co za ně dostávají.  A aby je měli z čeho platit, budou muset začít pracovat nebo podnikat.