Na ministerstvo kultury nám nesahejte!

Skromný, ale od posledních voleb pěkně našlápnutý ústřední orgán státní správy, kde je rozpracováno tolik slibných (privatizačních) projektů, by teď bylo fakt škoda rušit.  

Popelka mezi ministerstvy s nejmenším rozpočtem (zvícím pouhých osmi miliard) unikala pozornosti politických stran i privátních zlatokopů přes dvacet let. Když je už téměř vše co stát spravoval rozkradeno, došlo na kulturu. Některé báječné projekty svým duchovním otcům už přinesly ovoce, jiné zůstanou jen v hlavách svých iniciátorů - alespoň v tomto volebním období. Spousta jich běží, hlavně stavební investice, jež byly předchozího ministra zvláštní odborností, na nichž měl přednostní zájem. Uveďme ode všeho namátkou:

- rekonstrukce Národního muzea (před Besserem plánována na 3,8 miliardy, nyní má mít NM na příštích 5 let k dispozici 3,3 miliardy - jde o stejný rozsah prací?)
- rekonstrukce Národní knihovny (NK má mít na pětiletou akci 1,9 miliardy v Klementinu, půl miliardy v Hostivaři, pochybnosti byly o konceptu garáží)
- digitalizace Národní knihovny (projekt za 300 mil. vyhrála neznámá společnost z Berouna)
- rekonstrukce zámku Kuks (dokončena za půl miliardy včetně kongresového centra - kdo je bude využívat? ale 10 mil. na zrestaurování světově unikátního barokního Braunova Betléma, možného kandidáta na zápis UNESCO jemuž hrozí zkáza, nezbylo)
- výstavba nového výrobního, servisního a zkouškového centra Národního divadla, se splavováním divadelních výprav po Vltavě (za 120 mil. dokončeno spojení dvou technologických tunelů ND do jednoho, aby jím prošly kontejnery od Vltavy - půlrok bylo zavřeno Masarykovo nábřeží a dodnes je provoz přes staveniště omezen)
- vstup obecně prospěšné společnosti Pražská komorní filharmonie pod heslem "Mozart" do Stavovského divadla, resp. pod křídla Národního divadla (cesta privátního subjektu od volné soutěže ke státnímu příspěvku a k evropským fondům se rok umetá)
- "restituce celkového postavení církví" cestou vydání majetku, který podléhal omezujícímu režimu a sloužil církevním subjektům k zajišťování a financování pastoračních a charitativních činností, do neomezeného soukromého vlastnictví, s přidáním velkorysé finanční valorizace návdavkem - nesprávně se nazývá církevními restitucemi (k pochopení topolánkovsko-besserovského obnovování společenského postavení církví viz nejlépe sborník Langerova CEVRO Institutu "Narovnání vztahu mezi církvemi a státem", 2009; historicko-právní expertiza UK z roku 1998 byla z podkladů pro přípravu zákonů o narovnání vyjmuta - je nahrazena expertizami zvučných jmen známých odjinud: Zachariáš, Kindl. Záhada není, jak tyto tzv. církevní restituce vznikly. Pro toho, kdo má úctu k životu ve víře, je záhadou, jak mohou o ten danajský dar církve stát.)

Zrušením ministerstva kultury by některé projekty čerpání prostředků státního rozpočtu a evropských fondů mohly být ohroženy. Nic nerušit, nechat naše zvolené zástupce dokončit jejich dílo - ať nevstoupili do politiky nadarmo.

Anebo se naše společnost konečně vzchopí?

Viz též:
- O privatizaci kultury aneb Kam Tě vedou, Národní divadlo? 4
- Ministerské křeslo počtrnácté