Vláda versus občané druhé kategorie

V posledních týdnech mne v médiích zaujalo téma chystaného zvýšení poplatků z těžby nerostů. Začal jsem problematiku trochu studovat a zjistil jsem, že jde o klasický příklad situace, kdy vládnoucí vrchnost (toto sousloví nemám rád, ale lepší mne v dané souvislosti nenapadá) pracuje s čísly, aniž by si za ně dokázala dosadit konkrétní region, jeho obyvatele, jejich potřeby, zájmy a problémy. Ty jsou bohužel zřejmě pod rozlišovací schopnost tabulky s názvem státní rozpočet.

Ve stručnosti, o co jde. V České republice jsou firmy, které těží nerosty. Pro lepší představu se držme řekněme hnědého uhlí. Tyto společnosti kutají, prodávají, zaměstnávají lidi, platí daně, jsou na ně zpravidla navázány řady dodavatelů. Tyto společnosti zároveň odvádějí státu poplatky z vytěženého objemu, z nichž většina slouží ve prospěch obcí a regionů, které jsou těžbou negativně zasaženy. Kromě toho tyto firmy zpravidla přispívají na různé bohulibé projekty ve svém okolí.

Nyní přijde stát, ztělesněný ministerstvem financí a ministerstvem průmyslu a obchodu, s novelou horního zákona, která mimo jiné obsahuje zvýšení těchto poplatků. V prvním návrhu desetinásobné, postupně, po kritice a protestech těžařů a regionů, menší. Zároveň se však mění také rozdělení takto získaných prostředků. Najednou většinu schlamstne nenasytný státní rozpočet a na obce a regiony, ve kterých se těží, zůstane pouze menšina. Na co bude použit onen státní díl, se nejspíše nikdy nedozvíme. Když budu lacině vtipkovat, tak možná na zvýšení platů poslanců., když budu ironický, tak vyjádřím přesvědčení, že je stát nepochybně využije maximálně hospodárně, jako vždy.

Jaké budou dopady takového kroku? Stát argumentuje, že obcím neubude, při zvýšení poplatků bude i menší díl znamenat stejné peníze. Jenže pravda je složitější. Pokud totiž firmy budou muset více odvést státu, někde na to musejí také vzít. Při obvyklé délce kontraktů je bláhové přepokládat, že zvýší cenu produktu, tedy v našem případě uhlí. Osekávat se tedy bude v již zmíněných bohulibých aktivitách ve prospěch obcí a neziskových organizací. Pro region špatná zpráva. V horším případě dojde na snižování nákladů, což přeloženo do lidového jazyka znamená propouštění zaměstnanců. Pro region, kde je již dnes nezaměstnanost velmi vysoká, doslova Jobova zvěst. Kde by se dalo ještě ušetřit? Ejhle, náklady na snižování hlučnosti a prašnosti jsou vysoké, tak je holt trochu osekneme. Pro lid žijící v okolí nepochybně potěšitelná novinka. Nikdo se jim potom nemůže divit, že se cítí jako občané druhé kategorie.

Aby toho nebylo málo, tak výše poplatků možná nebude určena zákonem, ale vláda ji bude moci libovolně měnit. Jak říká ministr průmyslu Mládek, firmy potřebují především právní jistotu, která jim umožní strategicky plánovat a rozvíjet svůj byznys. Tento krok k tomu rozhodně přispěje měrou vrchovatou. Není nad to nevědět, zda příští rok zaplatím státu například sto milionů, nebo třikrát tolik.

Zákon vzniká překotně a zvláštně. Evidentně se přitom neberou ohledy na region, který je po desetiletí postižen povrchovou těžbou uhlí, které zajišťuje energii většině republiky. Přišlo by mi logické, že by stát začal regionu také něco vracet a pomohl se zvyšování kvality života jeho občanů. Bohužel hrozí, že pravdou bude přesný opak. Možná ale není ještě vše ztraceno a zdravý rozum a určitá slušnost zvítězí. Pro začátek by stačilo, kdyby vláda využila obvyklý nástroj, který v jiných podobných případech běžně používá. Jmenuje se analýza dopadů regulace, ve zkratce RIA. Nějakou dobu by to asi trvalo, ale staré přísloví praví: Dvakrát měř, jednou řež.