Již několik dní hýbe českou veřejností kauza údajného úplatku pro trenéra hokejové reprezentace Vladimíra Růžičku. Ten měl dostat od otce jednoho z mladých hokejistů půl milionu korun a za to mladíkovi zajistit jakousi nadstandardní péči. Kauza je zamotaná, mění se verze toho, co se stalo a nestalo. To vše si můžete přečíst všude možně, proto se zaměřím na něco jiného. Jak široké jsou mantinely korupce a bude na ně naražen Vladimír Růžička?
Nejsem právník, takže na věc půjdu čistě selským rozumem a vypomůžu si tvrzeními, která kolem kauzy zazněla. Zaujal mě totiž rozhovor s programovým ředitelem Transparency International Radimem Burešem, ve kterém tvrdí, že zákon definuje korupci tak, že hovoří o získání výhody nebo obohacení v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu. Vrcholový sport je podle Bureše považován za věc veřejného zájmu na základě nálezu Nejvyššího soudu, který to řešil v kauze Ivana Horníka.
Podle mého laického pohledu ale tohle srovnání úplně nesedí. Ve fotbalové úplatkářské aféře totiž šlo o ovlivňování výsledků zápasů. Tedy něčeho, na co kupují vstupenky tisíce lidí na stadionech a sledují miliony diváků v televizi, které platí velké peníze za vysílací práva. Navíc se na výsledky sází, a tudíž ovlivnění mění férové sázky na podvod. Tratí sázkové kanceláře i sázející, vydělávají podvodníci. Onen veřejný zájem je zde více než jasný.
V případě Růžičky je to ale složitější. I v případě, že šlo skutečně o úplatek, zmíněný veřejný zájem tam příliš nevidím. Teoreticky, pokud by Růžička za peníze onoho mladíka protežoval, by se mohli poškození cítit jiní hráči, kterým byla tímto způsobem zbrzděna či zmařena kariéra. To se ovšem těžko dokazuje a navíc to vypadá, že vlastně k žádnému protežování nedošlo. Velmi metaforicky by mohl být poškozen český hokej potažmo sport tím, že v něm nepanují rovné podmínky. To už se ovšem dostáváme do roviny spíše filosoficko-ekonomické, protože finanční náklady pro rodiče malých hokejistů jsou i bez případných úplatků tak vysoké, že dát syna na hokej si může dovolit málokdo.
Zkrátka a dobře se laicky domnívám, že případ Růžička nepatří do oblasti trestního práva. Jiná věc je samozřejmě oblast morální a mediální. Hokejem si ti nejlepší z nejlepších mohou vydělat miliony. To je lákavé a proto někteří rodiče neváhají investovat do svých potomků nejen svůj čas a energii, ale i velké peníze, přičemž nemusí jít pouze o nákup špičkové výstroje, doplňků stravy či třeba soukromých trenérů. Roky se šušká o tom, že peníze zajišťují vybraným hráčům více prostoru na ledě, šanci hrát přesilovky či třeba nastupovat v juniorských reprezentacích a tím se zviditelnit před scouty a agenty a přiblížit se lukrativnímu angažmá. Správné ani férové to samozřejmě není, dokonce se nebojím říct, že je to prasárna. Růžička jakožto jedna z hokejových ikon a trenér reprezentace by měl být příkladem a tahounem politiky, která bude něco takového vylučovat. Současná kauza naznačuje, že dost možná není. Je to smutné a Růžička se tak v očích veřejnosti, pokud se neočistí, změní z hrdiny v ubožáka. To považuju za dostatečný trest.
