Zase jsme o kousek popředu. Bude to stačit, myslíš?

Řekněme si to na rovinu - my Češi jsme byli vždycky kousek napřed. Tedy před Slováky. Akorát že jsme to z vrozené skromnosti neříkali nahlas. Ale věděli jsme to. A Slováci to také věděli.

A zase se to potvrdilo.

Je z toho dost velké pobouření. Slováci si do čela jednoho z krajů (župy) zvolili - důvody nehodlám rozvádět - neonacistu!( Jeho jméno si nepamatuji a ani nehodlám. Stačí mi pamatovat si Hitlera a jeho hochy. ) No a co, ptám se. My Češi jsme přece zase popředu.

Slováci a jejich neonacista nás nemohou překvapit. My máme už dávno v čele jednoho z krajů komunistu. Je snad mezi tím nějaký rozdíl? Snad jen ta předpona neo- u nacisty. Nevím přesně, co symbolizuje. Snad je to jen, aby zmátli lid. Že jako neo- je něco nového. Ale prosím vás, co může být nového na nacistovi? Je to skutečně asi jen, aby byl lid uveden v omyl - řekne si: neonacista není nacista. Ujišťuji vás, že je.

To naši komunisté jsou jiný kalibr. Ti rozhodně lid v omyl uvádět nehodlají. Jednají na rovinu. Žádná předpona neo-, tedy nový. Na komunismu a komunistech není nic nového. Vše při starém a osvědčeném. Vše pro lid a lid pro ně.

Obavy, že se i u nás dostanou postupně k moci neonacité = nacisté, nemám. Komunisty už máme, proč ne nacisty?

Jen se porozhlédněte, co je u nás komunistů v různých funkcích, nejen ten jediný hejtman. A vadí to snad někomu? Teď ještě zrušíme lustrační zákon, aby se k moci mohli dostat i ti, kteří zatím měli nespravedlivě svázané ruce. Vždyť oni to s námi, soudruzi, přece mysleli tak dobře. Tak proč je omezovat?

Čili nebojme se nacistů v politice ani veřejných funkcích, nebude to pro nás Čechy nic nového.

A za nastávajících dlouhých zimních večerů si můžeme hrát hru: najdi pět rozdílů mezi nacismem a komunismem.

Vynikající zábavná hra, která ale nemá vítěze. Rozdíly totiž najít nelze.