Velikonoce jsem s manželem a přáteli trávila v Itálii. A byly to krásné Velikonoce plné poznání, umění a kulturních zážitků, jak ví každý, kdo kdy v Itálii byl. Za uměním, nikoli u moře nebo v horách. My byli v Toskánsku.
Středa před Velikonocemi - cesta tam a dojezd do města Prata. Očekávali jsme, že se zde jen ubytujeme a nic zajímavého tu nebude. Čekalo nás více než stotisícové město se zachovalými šest metrů vysokými hradbami, centrum s palácem prétoriánů a katedrálou navrženou samotným Bruneleschim s freskami Fra Filippo Lippiho.
Zelený čtvrtek - cesta vlakem do Florencie. Tisíce, desetitisíce turistů. Zpřísněná bezpečnostní opatření vzhledem k událostem v Bruselu. Most zlatníků, paláci Pitti - zvenčí, výborný oběd a zmrzlina, procházka centrem - neuvěřitelně zdobené chrámy a baptisterium a věž neboli Giottova zvonice, náměstí se Starým palácem a kopiemi slavných soch včetně Davida. Skvělých 23 stupňů. A vrchol dne - návštěva Galerie Uffizzi - takže mimo jiné Michelangelova Svatá rodina s Marií, která si přes rameno přebírá Ježíška. Leonardo - Vasariho Pokřtění Krista s andělem s něžnou tváří a rozdílem mezi talentem a genialitou. A ladná krása žen na Botticelliho Zrození Venuše.
Velký pátek - Pisa a nádhera kontrastu zelené trávy a bílých staveb katedrály, baptistéria a slavné šikmé věže. Ale také výborná káva. A náměstí se starými hodinami. Poté Lucca - historický skvost mezi hradbami, po kterých si můžete město projít kol dokola a prohlédnout shora. Katedrála s neuvěřitelným průčelím. Tu katedrálu asi navštívil i Karel IV. Pucciniho náměstí s jeho sochou a rodným domem. Dobré víno v tamější kavárně.Kulaté náměstí na místě bývalé římské arény. Ale také až démonicky působivý průvod mnichů v černých kápích a naboso. Středověký katolicismus. Ale svátek Italové v tento den nemají. Vynikající večeře v malé restauraci. Poklona kuchaři.
Bílá sobota - znovu Florencie. Interiér katedrály a renesanční klenby náměstí s chrámem St. Annunziaty. Nesmírné prostory katedrály Santa Croce a kaple a poklid rozlehlého kláštera a hrobka Michelangela. Stojí tu čas a člověk cítí svou nepatrnost. Vrchol dne - Galleria d´Academia. Davy návštěníků. Fronty. Sály s obrazy malířů, které bohužel nikoho moc nezajímají. Protože všichni jdou jedním směrem a za jediným cílem. A pak ho uvidíte už z dálky. Je totiž poměrně vysoký. Hlavu má nachýlenou k rameni. Osvětluje ho světlo ze skleněné kopule nad ním. Můžete si ho obejít kolem dokola a vnímat tu krásu. Ten um. Tu dřinu s dlátem v ruce. Tu schopnost vytvořit z kamene tu neskonalou nádheru.Tu genialitu. Prostě stojíte před Davidem. Je to originál. Této sochy se dotýkal Michelangelo.Bere to dech.
Velikonoční neděle - krása toskánské krajiny. Zvlněná krajina kopců a hor. Olivové háje, vinice, zeleň, klid. Poměrně vysoko v horách městečko Vinci. Tudy chodíval Leonardo. V místním kostele ho pokřtili. Ta křtitelnice tam ještě je. Jeho oči viděly zřejmě i zdejší hrad. A možnáu tuhle nebo tamtu úzkou uličku. To tady se někde narodil - dům se nezachoval. Tady vyrůstal tento nemanželský syn Katariny. Tady ho strýc učil rozpoznávat taje přírody. Do okolních údolí se rád díval. Nezaměnitelný pocit. A pak ještě mramorová zašlá krása lázní Montecatani - kdysi se tu léčil Verdi nebo Sklodowská, dnes zůstala pompézní krása kolonád, kašen a paláců. Prameny tryskají nadarmo. Nikdo se tu již neléčí. Alespoň ve spodních lázních ne.
Velikonoční pondělí - vše zavřeno. Italové slaví Velikonoce. Cesta zpět. Buona Pasqua.
