Valentýn a jiné svátky

Včera bylo Valentýna. Tento svátek mnoho lidí jaksi jitří. Pro jedny je moc americký, druzí oponují, další přitakají.. Nu český zrovna není, ale copak my Češi nějak nadšeně oslavujeme byť i ty nejčeštější svátky - nebo svátky vůbec?  

Vezměme to popořádku.

V lednu máme Nový rok - to většina občanů zdravě vyspává po bujarých oslavách předchozího dne. Nu ale neslavíme jen začátek nového roku - a tady bych si dovolila výtku k politické reprezentaci let devadesátých. Určít datem vzniku České republiky 1. leden bylo nadmíru nešťastné rozhodnutí. Většina spoluobčanů vůbec neregistruje, že něco takového existuje, natož aby to slavila. Vznik státu by se ale rozhodně slavit měl! Ovšem tohle datum posunulo svátek nové státnosti téměř k zapomnění. Nebo znáte někoho, kdo třeba v tento den vyvěsí českou vlajku? (Ty my Češi ostatně vůbec nevyvěšujeme.)

V únoru neslavíme - Valentýna zmíním nakonec - my Češi nic. Snad už ani nejkovanější soudruzí neslaví Vítězný únor - či ano?

V březnu máme - nebo jsme měli? - Den žen. Nikdy jsem neměla pocit, že být ženou je cosi výsostného a mělo by být oslavováno. I když jsou v životě žen období či okamžiky, kdy to mají těžší než pohlaví opačné, je tento fakt vyvážen skutečností, že život ženy je prostě krásnější jako takový. Navíc tento svátek minulý režim dosti zprofanoval - nicméně kdo chcete, slavte.
Také se kdysi slavil Den učitelů, protože k tomu svádí výročí Komenského - ale kdeže loňské sněhy jsou, dnes většina žáků nemá o něčem takovém potuchy. Škoda, řekla bych.

V březnu či dubnu jsou Velikonoce - nu tady snad dodržujeme určité tradice, a byť je i tento svátek často pojímán jen jako příjemně prodloužený víkend, dosti se slaví.

Koncem dubna se pořádají fantasmagorní průvody čarodějnic. To jako na počest (?), památku (?) nebo prostě připomenutí šílených upalování nešťastnic. Ačkoli je jasné, že tento zvyk spíše vychází z tradice vynášení zimy a pálení její figuriny, historický fakt čarodějnických procesů mi pohled na tyto průvody znechucuje.

V květnu máme Svátek práce, který ovšem oslavujeme volnem a který navíc mi Češi díky panu Máchovi a jeho nesmrtelnému Máji jaksi spíše chápeme jako svátek lásky. Pěkné. Polibek pod rozkvetlou třešní či jakýmkoli jiným stromem je jedna z nejkrásnějších českých tradic.

Nu a pak je zde 8. květen, kdy je připomínán konec války, trochu u nás v jemně kocourkovském oparu, neboť ještě nedávno jsme "slavili" o den později. Konec války musela bý událost pro účastníky naprosto jedinečná a je pochopitelně třeba ji připomínat. Jen si nejsem jistá, zda se tento den většina Čechů neraduje pouze ze dne volna. Nebo znáte rodinu, která si v onen den skutečně připomene, že skončilo válečné šílenství? A třeba zajde na nejbližší hřbitov s kytičkou k hrobu jakéhokoli - i neznámého - vojáka jakékoli národnosti?

V květnu se pak slaví - a to je dobře - Den matek. V červnu se jinde ve světě slaví - u nás pořídku - Den otců. Čím je otec méně než matka? Netuším. Nicméně většina Čechů neslaví - možná jim to zase přijde zavlečeno odjinud. A tak slavíme o to více Den dětí.

Nu a v červenci přijde nádhera dvou dnů volna. Ten první je na počest příchodu věrozvěstů - ale kdo vyjma shromážděných na Velehradě - si to skutečně uvědomí? Nemusíme být věřící, stačí třeba dětem připomenout, že právě díky těmto dvěma pánům zjednodušeně řečeno započal český jazyk míti i psanou podobu. Přinesli s sebou písmo.

O den později byl upálen jeden z největších Čechů. Slavíme to? Cítí aspoň někdo z Čechů jakousi alespoň minihrdost nad tím, že byl i mezi Čechy člověk, který se nebál zemřít pro svou pravdu? No hlavně že je volno.

Pak až v září je připomínán svatý Václav, vévoda a patron České země. Že bychom třeba zavedli tradici sbírání václavek? Nebo je někdo, kdo si u slavnostního oběda ten den připomene chorál Svatý Václave? A je vůbec někdo, kdo vaří či si dává v onen den slavnostní oběd?

V říjnu pak máme diskutabilní den vzniku státu, který již neexistuje a jehož nástupce vznikl onoho nešťastného 1. ledna. Slavíte?

V listopadu si připomínáme výročí naší poslední revoluce, která sice až tak revolucí nebyla,ale každopádně odstranila lidskosti vzdálený zprofanovaný režim. My doma každoročně otvíráme láhev sektu. Ostatní?

Koncem listopadu pak mnohé děti chodí s lampióny či lucernami či dýněmi a slaví Halloween - toto je americká tradice, která jako by ironií dějin nahrazuje dřívější průvody na počest sovětšké revoluce. Nu přejme dětem tu radost.

Nu a prosinec samozřejmě přináší především Vánoce - a ty slavíme, co hrdlo ráčí a jak každý chce. A stejně jsou krásné, ty ryze české Vánoce a Ježíšek.

Možná bychom se mohli trochu více u jednotlivých svátků pozastavit a minimálně si uvědomit, proč je slavíme. Jaký mají původ. A zjistíme, že většinou je co slavit.

A pak tedy i zjistíme, že oslavovat, že někoho milujeme, že jsme zamilovaní, není vůbec nic špatného. Protože mít někoho rád je jedním ze smyslů lidského života. A udělat radost tomu, koho milujeme, potěší - oboustranně.

Proč ne na Valentýna?

Nebo kdykoli jindy.