Naše děti

Začínají zápisy dětí do prvních tříd. A v některých školách údajně hrozí nedostatek míst pro prvňáčky. Stejný problém se řeší v mateřských školách, i tady nestačí kapacita.

Osobně tyto problémy už řešit nemusím, mé dvě děti jsou dávno dospělé. Takže problém sleduji s odstupem - jako matka dospělých dětí, ale také jako zkušená učitelka.

A občas se nestačím divit. Začnu-li tou mateřskou školou, tady mám občas pocit, že někteří rodiče, především matky, mají pocit, že oni sice přivedli dítě na svět, ale starat se o ně má pak povinnost někdo jiný. Většinou stát. Málokterá matka si uvědomuje, že místo v mateřské škole je příjemná pomoc státu, nikoli jeho povinnost. Mít dítě je jedna z nejkrásnějších věcí na světě, přináší do života ten pravý smysl a neuvěřitelné momenty štěstí a radosti, ale ovšem také povinnost se o dítě starat. Není-li místo ve školce, je to samozřejmě smůla a komplikace, ale řešení této nepříjemné situace je především na rodičích. Je to jistě nepopulární, leč pravdivé tvrzení. Obec či stát mohou pomoci, ale jejich povinnost to není, vážení rodiče.

Dalším zajímavým faktem je pak skutečnost, že rodiče si vybírají školky hodně podle aktivit, které tyto nabízejí. A tak se vyučuje angličtina či i jiné jazyky, nabízejí kroužky různého zaměření a dítěti je organizován život. A tady bych zase ráda občas zvolala - proboha, nechte děti, ať si hrají. Duševní i tělesný rozvoj dítěte je zázrakem sám o sobě, nekomplikjujte jej často nucenými aktivitami. Učte své děti mluvit dobře česky, zpívat české písničky, recitovat české básničky - na angličtinu je čas. To říkám s plným vědomím toho, že je naprosto správné učit se cizí jazyky - sama je celý život učím. Ale ne děti předškolního věku. Neberte jim dětství. Je čas. Rozhodně.

Nu a zápis do první třídy. I tady bych se vyhnula třídám s různým zaměřením (i těm jazykovým). První třída má své poslání - učí děti číst, psát a počítat. To je to hlavní. Odpoledne pak ať si děti zase především hrají, samozřejmě mohou i navštěvovat kroužky, které ovšem baví je samotné, nikoli jejich rodiče. Často mi připadá, že si rodiče své neukojené ambice uspokojují prostřednicvím svých dětí. Nejhorší variantou pak jsou ty "maminky na plný úvazek", které svým dětem neustále organizují čas, převážejí je od jednoho kroužku do druhého a vůbec se tak nějak celé nezištně obětují a žijí jen svými dětmi.

Vážené matky, připadně rodiče, to, že se vám narodilo dítě, neznamená, že váš život skončil. On pokračuje, jen v jiných dimenzích. Věřte, že spokojená matka, která má své aktivity, svou práci, prostě svůj život - znamená spokojené dítě. Je důležité, být tu pro dítě, když vás potřebuje. Ale také nechat mu vlastní prostor. Nechte děti jít aspoň občas do školy samotné, tedy pokud to jen trochu jde. Nechte mu nejméně dvě volná odpoledne v týdnu, kdy si může dělat, co samo chce. Třeba jen tak jít za kamarády nebo prostě lelkovat, snít, povalovat se v pokoji. Nechte je prostě občas být. Budou vám vděčné. Nepřehánějte to s péčí, i děti protřebují svůj prostor.

Právě nalézt vyváženost mezi organizovanými aktivitami a volným časem je úkol rodičů. Najít tu míru. Mít i jakýsi nadhled - dítě opravdu nemusí hrát na klavír jen proto, že vy jste po tom v dětství toužili, nebo protože vám to nešlo. Zkuste mít děti prostě spokojené. Ostatně to není vůbec jednoduché.

Ovšem pouze spokojení roče mají spokojené a šťastné děti.