MDŽ - úplně naopak

Dnes je svátek žen, a to přímo mezinárodní. Mnoho lidí ho u nás neslaví, protože je poněkud zprofanovaný bývalým režimem. Já ho rovněž neslavím, ale nikoli z výše uvedeného důvodu. Jen mi prostě nepřijde jako zásluha být ženou. Protože to bychom pak také museli slavit svátek mužů.

Samozřejmě vím,že tento svátek vznikl především proto, že v minulosti bylo třeba za práva žen bojovat. Dnes jsou ženy s muži rovnoprávné - alespoň v naší civilizované společnosti. Smysluplnější mi proto přijde slavit Svátek matek - být matkou totiž nebývá jednoduché a většina matek si svátek zaslouží.

Být ženou naproti tomu prostě znamená se tak narodit - a pak tak i žít. Adorovat skutečnost, že je člověk ženou, mi nepřipadá vhodné. Ono totiž - a teď to bude trochu vyznívat asi jako "kálení do vlastního hnízda" - leč neodpustím si to - ono totiž i ženy mohou být pěkně záporné, bezcitné, nepravedlivé atd. atd.

Dovolme si letmý pohled do historie - jen opravdu povrchní, bez žádných historických příruček či vyhledávání na sítích. Jen tak z hlavy - vezměme si Dalilu, jak krutě a nežensky připravila o život Samsona. V antickém Řecku se hádavá a hašteřivá Xantypa snažila otravovat život manželovi - filozofu Sokratovi.  V dobách starověkého Říma pak řádila císařovna - prostitutka Messalina, nebo vzpomeňme císařovnu Lívii - chladnokrevně zavraždila svého manžela císaře, aby umožnila vládu svému synovi. Přeskočme pak třeba k Anně Boleynové, která měla podíl na zapuzení vlastní sestry a neváhala přimět krále, aby se zbavil právoplatné manželky a bezohledně ji zesměšnil, ponížil a zapudil i s dcerkou - jen aby se sama Anna mohla stát královnou. Že se jí to tak docela nevyplatilo, to už je jiná věc. Anglická královna Marie si libovala v pronásledování poddaných jiné víry tak, že byla provždy nazvaná "krvavá".  Ruská carevna Kateřina nechala  chladnokrevně zavraždit vlastního slabošského manžela, aby se ujala vlády - a sexuální zdrženlivostí také zrovna neoplývala. Ani  na zřejmě dokonale naivně pitomou Hitlerovu družku a jednodenní manželku Evu Braunovou nemůžeme být my ženy pyšné.

Nu a co ty bezejmenné soudružky komunistky ve zfanativovaném socialistickém Rusku, nebo bezcitné a rovněž zřejmě zfanatizované dozorkyně v koncentračních táborech?

Prostě nelze na ženy pohlížet jen jednostranně, a to ani v dnešní době ne - připomeňme si například nemalý počet žen, které se nezdráhají používat nekalé praktiky a vlastní děti k boji proti rozvedeným a v tomto ohledu bezmocným otcům.

Jakýkoli přídech nadšení pak v pohledu na ženy velice kazí fakt, že soudružka poslankyně Semelová je rovněž ženou.

Tak.

Ano, já vím, že mnohé ženy to v životě nemají lehké - za všechny bych jmenovala matky samoživitelky. Vím, že existovali a existují muži, kterými lze rovněž opovrhovat, či se jimi aspoň nedá chlubit. Nu ale oni nemají svůj svátek.

Svátek žen mne prostě přimněl k tomuto zamyšlení. Připadá mi - i z výše uvedených důvodů - absurdní.

Možná by bylo lepší slavit třeba svátek slušných lidí. Jenže to by byla teprve fraška - vždyť kdo by neoslavoval, sám sebe by označil za neslušného.

Tak to nechme být.

A kdo chcete, slavte.