Každoroční pololetní kulturní bilancování

Rok 2018 nenávratně skončil. Jaký byl pro mne z hlediska kultury ve II. pololetí? Pojďme bilancovat.

Přečetla jsem 22 knih.

A to ostatní?

4. 7.Zámek Náměšť na Hané - vcelku pěkný, ale nic výjimečného, postaven rodinou Harrachů. Kolem překrásný udržovaný park.

10. 7. Výstaviště Brno - výstava obrazů Alfonse Muchy. Obrovská plátna Slovanské epopeje s vybájenými výjevy z dějin, postavy většinou s přehnanými gesty i téměř nadpřirozenými výrazy v mlžných oparech dávnověkých kulis vedle jemných plakátů s květinovými ornamenty a oduševnělou krásou opakující se něžné ženské tváře. Jako by to vytvořili dva malíři - ale je to jediný a jedinečný Mucha. Musel to být člověk neuvěřitelné tvůrčí síly a určité rozervanosti.

Tentýž den Diecézní muzeum v Brně a především gotická krása Madony z Veveří. Před tou se dá stát a opájet se opravdu velice dlouho. Kdo ví, čí ruka vedla tyto umné tahy. Oduševnělá krása.

12. 7. Bazilika v Třebíči - románská klenba, neuvěřitelné rozměr i stáří - benediktíni zde působili už ve 12. století, krypta s románskými sloupy, tohle místo přímo dýchá dávnem. A člověk téměř nedýchá před umem předků.

Téhož dne ještě Jaroměřice nad Rokytnou - pozoruhodný barokní zámek, překvapivě prostorný, nádherně vyzdobené sály, dokonce římské lázně. Hrob Otokara Březiny na místním hřbitově a působivá socha smutku Františka Bílka. Ti dva si byli jistě velice blízcí.

13. 7. Židovské město v Třebíči - člověk se ocitne v jiném světě a jiné době. Procházka v dešti, nikde nikdo, skoro jako by se měli v uzoučkých uličkách objevit původní obyvatelé a jen tak projít kolem.

15. 7. Praha - Jízdárna Pražského hradu a výstava ke 100. výročí založení Československa. Mnoho dobových dokumentů i jiných rekvizit, ale poněkud strojené. Zaujaly inaugurační projevy prezidentů.

16. 7. Staroměstská radnice a poprvé její prohlídka s výkladem průvodkyně, byť v angličtině - zcela jiný pohled na toto místo, působivé zejména historické podzemí s kobkami středověkého vězení a dalšími stopami zašlých časů.

17. 7. Vyšehrad a Slavín - pokolikáté již? Večer letní scéna na Vyšehradě a komedie Kutloch s výborným Filipem Blažkem. divadelní zážitek umocněný geniem loci.

18. 7. Galerie Karlova mostu se sochami a věžemi a výhledy, pohádková Kampa a Muzeum Kampa - výstava fotografií britské královské rodiny. Noblesa bez příkras. Vpodvečer procházka Novým světem s jeho lucernami a zákoutími a večer tamtéž divadelní letní scéna Ungeltu a komedie Kdokoli může dělat cokoli s dobrou Terezou Kostkovou a o něco lepší Jitkou Smutnou.

19. 7. Muzeum Jana Wericha v jeho domě - konečně otevřeno, návštěva rozhodně stojí za to, byť má člověk poněkud pocit, že se příliš vtírá do soukromí procházením místnostmi - tady je jeho křeslo, tady psával, takový měl výhled, tohle rád jedl - a zvednete-li telefonní sluchátko, uslyšíte jeho hlas. Nebo Voskovcův. Díky za vás oba, vy dva.

27. 7. Luhačovice - místní lázeňské divadlo a komedie Vězeň na II. avenue - skvělá a neodolatelná Simona Stašová v úmorném letním vedru a dusnu. Prostě Paní herečka.

15. 9. lidová zábava místních dožínek s vystoupeními dětí a seniorek atp.

26. 9. Madrid - Královský palác - tak tohle je opravdu něco. Skvostné sály, soukromé komnaty, jídelna se stolem pro 100 hostů, sbírka Stradivárek, soukromá kaple - nádhera.

27. 9. El Escorial - podruhé v životě návštěva tohoto mohutného kláštera a hrobky španělských králů s vitrínami pro rakve s jejich usušenými ostatky, s hrobem nemanželského Dona Juana d´Austria, se soukromou kaplí, s bazilikou, s nádherným rozlehlým parkem okolo.

29. 9. Toledo - tady se prostě projdete středověkem i dobou dřívější a co krok, to narazíte na historii. Dlažba, uličky, hradby, mosty, domy, přezdobená katedrála s přetékajícím zlatem a sakristií s obrazy El Greca, Tiziana, Rafaela, prostší synagoga, románská mešita.. Neuvěřitelné, byť podruhé v životě.

30. 9. Madrid a El Prado. Světová galerie. Můžete celé hodiny jen tak chodit a kochat se díly géniů nejen ze Španělska - je tady například Goya a obě jeho Maje, ale také obrazy z doby duševních běsů, nebo Velasquez a jeho realistické ztvárnění členů královské rodiny, třeba Las Meninas - ale i obrazy jiných autorů všech dob a ze všech koutů Evropy. Nádhera.

1. 10. Segovia - starobylé město se zachovalým římským viaduktem dosahujícím neuvěřitelných výšek a dochovaným  v délce 16 km, ale také s katedrálou s mixem stylů, s Alcazarém tak pohádkovým, že inspiroval samotného Disneye, nebo s kostelem sv. Michala, ve kterém byla korunována Isabela Kastilská.

18. 10. Cinestar - americký film První člověk. Prostá krása. Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděla.

10. 11. Brněnské filozofické divadlo uvedlo jednu ze svých her s filozofickým kontextem, podtextem i vyzněním. V jedné z hlavních rolí můj syn - takže objektivně: úžasné.

31. 12. Bratislava - Slovenské národní divadlo, Nová budova: Apartmá v hotelu Bristol. Výborná komedie, vynikající herecké výkony, úžasná atmosféra. Skvělé zakončení roku 2018.