Je sice ještě čas, přesto to už začíná. Kdopak bude příštím prezidentem? Ten stávající udržuje svůj lid zatím v nejistotě a vyjádří se až na jaře. Je tajuplný, rádoby nepředvídatelný a je tomu rád. Jen dávkuje napětí.
Otevřeně naopak promluvil první oficiální kandidát - pan Horáček. Nechybějí mu peníze, odhodlání, otevřenost ani noblesa. A to se cení. A vezmeme-li v potaz vrcholný prezidentský okamžik každého roku, tedy říjnové udělování medailí, pan Horáček by to jistě zvládl profesionálně a na určité úrovni. A určitě méně upoceně než prezident dnešní. A zřejmě i bez skandálů.
Takže zatím jen dva jistí kandidáti, byť ten jeden se tváří, že teprve dá vědět?
Kdeže. Jistot máme několik. Nevyhlásili to sice zatím veřejně, ale to jen proto, že se s tím prostě jaksi samozřejmě počítá.
Pan Škromach - ten kvůli kandidatuře dokonce vylezl z bazénku. Volili by ho jistě všichni elektrikáři, zvláště ti, co jsou v odborech. Přesto by si měl během kandidatury nasadit kvůli věrohodnosti minimálně ploutve. A ta vyznamenání by snad měl předávat se šnorchlem.
To Tomiovi stačí nasadit v kandidatuře urputný výraz japonského samuraje a hovořit o tom, že cizinci nemají v naší zemi co dělat. Během udělování vyznamenání v tradičním japonském kimonu s nápisem Okamura by pak měl občas pro zvýšení efektu mávnout samurajským mečem.
Dobré by bylo, aby se klání opět přijeli zúčastnit pánové Fischer a Švejnar. Bez nich by to jaksi nebylo ono. Předávání medailí u nich nehrozí, oni se jen pravidelně zúčastňují kampaně. Nevyhrávají.
Abychom nezapomněli na ženy - samozřejmě se počítá s paní Bobo. Její kampaň bude jistě razantní jako ona sama. A při udělování vyznamenání bude jaksi mimovolně práskat bičíkem. V šatu dominy pochopitelně.
Být komunisty, jdu do toho se soudružkou Semelovou. Během kampaně by davům na náměstích vysvětlovala své pojetí dějin a rovnou z něj mohla účastníky i prozkoušet, vždyť je učitelka. Během udělování vyznamenání by jistě semlela páté přes deváté a vyznamenávala zásadně in memoriam - soudruhy Gottwaldem počínaje a bůhvíkterým (vlastně Lenin ví kterým) konče.
Výše uvedený počet uchazečů o trůn nejvyšší jistě není konečný, přibudou další, lid bude tápat.
Přitom jasného a naprosto zásadně nejlepšího a nejvhodnějšího kandidáta dávno máme. Je chytrý, téměř vychytralý. Má výborný projev a rád mluví na veřejnosti. Dovede obhajovat názory vlastní i nevlastní a ˇbravurně je i zaměňuje. Je loajální do roztrhání těla, věrný až za hrob a neuvěřitelně pohotový. Svým způsobem je i vzdělaný. Rád zodpoví jakoukoli otázku jakoukoli formou - osobně, na sítích i jinak. Nejsou s ním spojeny žádné skandály, osobní život nekomentuje nebo nemá, sloužil by tedy jen a pouze vlasti. Dokáže bravurně říci mnoha slovy a větami v podstatě nic - je tedy vynikajícím diplomatem. Sám prostý je vždy na straně prostého lidu. Chodí vybraně oblečen, jeho inteligentní výraz podrthují pečlivě vybírané brýle. Kloubí se v něm vytříbený smysl pro humor se smyslem pro pořádek. Orientuje se výtečně v prostředí a je na Hradě vlastně doma už teď. Jen ze skromnosti jemu vlastní zatím kandidaturu neohlásil. Jistě jen čeká, až to za něj udělá někdo jiný - třeba jeho stávající šéf. To by ho velice potěšilo. Možná by se i trochu pousmál a rozhodně by šéfovi slušně poděkoval.
Prostě Ovčáček na Hrad.
