Nějak se v poslední době množí. Falešní hrdinové. Nebo hrdinové virtuální? Typickým představitelem je Edward Snowden.
Tento mladý Američan, naprosto neloajální nejprve ke svému zaměstnavateli a pak i ke své zemi, přinesl lidstvu bombastickou a zdrcující informaci - americké tajné služby odposlouchávají telefony a maily apod.
No to jsme opravdu šokovaní. Zdravý rozum sice říká, že tak jako je jednou z hlavních činností například učitelů výuka, tak u tajných služeb je jednou z hlavních činností odposlech - ale pan Snowden to vidí jinak. A část lidstva též.
Navíc pan Snowden ještě zdaleka neřekl vše, co ví. Nedávno vyrukoval s informací, že americká tajná služba odposlouchávala německé vrcholné politiky a asi i další evropské politiky. Nu - mě asi poslouchat nebudou, to by se tak leda dozvěděli, kdy mám vyučování a že zítra mám termín u zubaře. Ovšem v očích některých je tento člověk neuvěřitelným hrdinou.
Ještě více nedůvěrohodným se tento - naivní snílek nebo bezcharakterní kariérista? - stal poté, co hledal a našel útěchu v Kremlu. Zřejmě neví, že odtamtud přichází leda tak mráz. Uchýlit se do Ruska a bojovat odtamtud za demokratické ideály je opravdu do nebes volající. Pan Snowden by se měl zítra projít po Moskvě, navštívit mrtvolu jediného nabalzamovaného a vystavovaného masového vraha na světě a pobavit se s těmi, kteří i zítra budou slavit to jejich velké výročí. Pokud ovšem ví, o jaké výročí jde.
A když už je v tom Rusku, mohl by nám pro změnu říci, koho odposlouchává ruská tajná služba. Padni, komu padni, ne? Nebo to není v jeho moci? Pocházejí poslední informace opravdu od něj?
Jakpak se mu asi v Rusku líbí a daří?
Aby na tom nebyl stejně, jako hrdina vtipu z bývalého režimu. Ten jaksi omylem emigroval místo na Západ na Východ - do Ruska. A pak od něj už přišla jen jedna pohlednice: Mám se dobře. Dobře mi tak.
