Většina obyvatel Česka tehdy jásala, v televizi se střídali optimističí politici, konala se show a zpívalo se Babeta jde do světa. Naprostá většina obyvatelstva také hlasovala pro - pro vstup.
Já se zdržela. Jásání i hlasování.
Moje otázka totiž tehdy v nabídce nebyla. Zněla by: Jste pro zrušení Evropské unie? - Má odpověď by byla: ano.
Od samotného počátku se mi to totiž jeví jako nešťastný nápad. Evropa jednotná být nemůže a není.
Ano - volný pohyb přes hranice, možnost cestovat a spolupracovat ekonomicky i jinak. Navazovat kontakty mezi státy na té či oné úrovni. Rozvíjet přátelské vztahy mezi jednotlivými zeměmi. Odbourávat předsudky a vzájemnou nedůvěru. Obohacovat jeden druhého.
Ale - společná obrana? Stále více vychází najevo, jak to s ní vypadá. Nijak. Evropa se neumí bránit a neubrání. Nedej bože, že by došlo k napadení. Jednotlivé státy by se vzdaly dřív, než vzpamatovaly. Jedinou nadějí zůstává NATO a mnohými tak opovrhované USA.
Společná zahraniční politika? Nedejme se vysmát - máme sice jakousi nemastnou neslanou ministryni zahraničních věcí evropských, ale co dělá, ví jen ona sama. Každá země má své zahraniční zájmy a hájí je i nadále proti všem. Logicky.
Společná ekonomika? - No Pánbůh s námi a zlé pryč. Ekonomické zájmy "jednotné" Evropy vedly až k vytvoření jednotné měny, kterou někteří mají a nechtějí, jiní nemají a nechtějí a další mají, protože musí. Mrazivé severské státy se potýkají se svými problematickými bohatými sociálními systémy, státy jižní Evropy se velkoryse a lehkovážně tváří, že o nic nejde a že jsou-li snad nějaké nepatrné problémy, ony je rozhodně nezavinily. A tak téměř osamoceno táhne vše samotné Německo, zatímco Francie si užívá štědrých dotací a Velká Británie se tváří, že vlastně s tou kontinentální směsicí nemá nic společného.
A tak se ta původně velkolepá myšlenka smrskla na poskytování dotací všeho druhu pro všechny, na nesmyslná opatření typu - všichni budeme jíst stejně velké banány, nebo ještě absurdnější - ochráníme zaměstnance před slunečním svitem, na různé zákazy - žádné pomazánkové máslo, na existenci chimérické prezidentky - a na absurdity typu nákladného stěhování všeho a všech z jednoho místa konání zasedání do jiného, aby se Belgie nažrala a Francie zůstala celá. Skutečné problémy doby - např. přistěhovalectví nebo přebujelý sociální systém nikdo neřeší, a o některých se ani v zájmu politické korektnosti nesmí mluvit.
Veškeré renomé pak Evropská unie ztratila tím, že v jejích poslaneckých lavicích zasedají bez jakéhokoli studu komunisté.
Bylo přece jasné už na začátku - Evropa prostě nemá historické dispozice k tomu, aby byla jednotná. Ale neměla být zachována právě její různorodost? Opravdu Evropanům například tolik vadilo, že musejí v Německu měnit marky a v Itálii liry?
Ve svém okolí pozoruji, že se dnes dívá na Evropskou unii skepticky až kriticky mnohem více lidí, než při našem vstupu.
Jenže zastavit se to dnes již nedá. Zrušit? Nepředstavitelné.
Tak co s tím?
