Odborníci, ale i laická veřejnost sledují se stále větším znepokojením cestu, kudy se ubírá náš vzdělávací systém. O tom, že je cosi špatně, snad nepochybuje nikdo.
Zastavme se u základny všeho vzdělání - u základní školy. Začínají se objevovat vize i plány, jak změnit základní školství, jak ho zmodernizovat, jak učinit atraktivnějším pro děti atp. atp. Sledujeme vcelku ušlechtilou snahu ministra školství tít do živého, byl zaznamenán nápad zřídit základní školy, ve kterých děti samotné budou určovat, co se budou učit (což by mohlo být hodně zábavné), úspěšný podnikatel představuje zase své vize o vzdělání, částečně podpořené studiem na prestižní britské univerzitě, odborníci na lidská práva volají po větším začlenění těch, kdož se cítí vyčlenění.
Jistě, doba se mění - a s ní i lidé, dospělí i děti. Nelze jít starými cestami za novými cíli. Je třeba postupovat moderně - a ono se tak i postupuje. Nikdo si snad dnes nemyslí, že škola dnes vypadá jako před dvaceti, nebo nedej bože - před padesáti lety.
Děti jsou jiné a jejich rodiče také.
Základním problémem ovšem je, že jako by mizí touha po vzdělání. K čemu se učit? - ptají se děti. Vždyť vše najdeme na internetu. Naše děti mají špatný prospěch či chování? - Vina je na straně učitelů, mají jasno rodiče.
A tak mne napadá - co takhle rázný řez? Marie Terezie to sice s povinnou školní docházkou myslela dobře, ale doba je dnes úplně jinde. Co takhle povinnou školní docházku zrušit? Ať chodí do školy jen děti, jejichž rodiče si to přejí - a v pozdějším věku jen děti, které stojí o vzdělání. Proč vlastně nutit ke vzdělání lidi, kteří o ně nemají zájem?
Toto zcela revoluční (a jistě utopické) rozhodnutí by mělo zajímavý dopad. Předně by si rodiče museli začít znovu uvědomovat, že to jsou především oni, kdo za své děti nesou zodpovědnost. Sami by rozhodovali - dát dítě do školy, či ne. Pokud ano, do které. Pokud ne, co s ním. Učitelé by dostali nový impulz ke své práci - byli by postaveni před nutnost učit tak, aby jim do výuky vůbec nějaké děti přišly. Některé školy by asi zanikly, což by bylo ekonomickým přínosem. Děti z problémových lokalit by do školy asi vůbec nechodily - a rázem je po problému, kterak zřizovat nejrůznější vyrovnávací třídy či předškolní zařízení. Schopnost dětí nastoupit do první třídy by byla jen a jen starostí rodičů. To oni by se museli začít snažit.
Už slyším ty výkřiky - co negramotnost, analfabeti? No - holt by byli někteří lidé negramotní. Stejně se tak mnozí chovají.
A výkřik - co právo na vzdělání? - Proč by mělo existovat nějaké právo na vzdělání? Stejně jako neexistuje povinnost se vzdělávat, nemá opodstatnění ani právo na vzdělání.
Ať se učí ten, kdo ví, že vzdělání je základ všeho. Ti ostatní ať jen tak přežívají. Jako zvířátka.
Byl by to zajímavý pokus.
