Časy se mění

Pozorujeme-li svět kolem nás, je naprosto přirozené a v mnoha případech i správné, že se téměř vše mění. Některé změny jsou ale podivné a jaksi proti přirozenému běhu věcí. Jako pedagožka hodně sleduji děti a mladé lidi.   

Není třeba zdůrazňovat fakt, že dnešní děti si už nehrají a neběhají venku, ale tráví většinu času doma u počítačů. Místo aby si s kamarády povídaly přímo, chatují přes nejrůznější média. A na sítích sledují prapodivné celebrity, kterým stačí minutové výstupy na youtube - a jsou za hvězdy.

Zcela se mění také pojem přátelství. Přítel a přítelkyně. Kdysi to bylo něco více než kamarád. Pak došlo k tomu, že přítel je vlastně partner, tedy ten, s kým sdílím život. Holka už nemá kluka, ale má přítele. A kluk má přítelkyni. Budiž, když jim to stačí. Naprostým fenoménem je ovšem přátelství na sítích - všichni dnes mají desítky, ba stovky přátel - stačí lajknout. A vysvětlujte dětem, že tohle nemá s přátelstvím v původním slova smyslu nic společného.

Zajímavá situace rovněž nastane, když máte děti či mládež nabádat k ekonomicky rozumnému chování. Je třeba šetřit, chovat se zodpovědně, nezadlužovat se - a proč se tedy stále a v klidu zadlužuje náš stát? Chytrá otázka, těžká odpověď. Ostatně ono není třeba až tak šetřit, mnohé je zadarmo, nebo za velmi nízkou cenu, paní učitelko. Třeba jízdné. V některých městech se jezdí zdarma, teď nově máme všichni velkou slevu na dopravu. No ono to zase není tak úplně zadarmo, ono to musí přece jen někdo zaplatit. Kdo? - Zjednodušeně řečeno to platí z daní ti, kteří pracují. Vysvětlení je prosté - ti, kdo pracují a platí daně, téměř půl roku platí to všechno, co myslíte, že je zadarmo. Tohle už děti vysloveně pobaví. To ale přece nemá cenu pracovat. To je lepší být doma na podpoře a brát různé příplatky, což je ostatně u některých přímo životní cíl. Proč bych se učil a pak pracoval? Já budu na podpoře. Jak motivovat? Když budete pracovat, budete se mít líp. - My se nechceme mít líp, nám stačí mít se dobře. Na jídlo vždycky bude a na zábavu také. Člověk má přece právo na jídlo, na bydlení, na..

Práva dnes mají všichni, povinnosti téměř nikdo. Další paradox. Máme právo na bezplatné vzdělání, tak vzděláváme i nevzdělatelné nebo ty, kdo o vzdělání nestojí. Začleňujeme do tříd děti s různým postižením a maximálně se jim věnujeme. Podpůrná opatření všeho druhu, asistenti - nazývá se to inkluze. Maximálně se věnujeme těm méně schopným - kdo se věnuje schopným? Kdo má čas podporovat nadané, chytré a snaživé? Přece nebudeme vychovávat elitu - jen to ne, to už je téměř hanlivé označení. Ostatně dnešní děti elitu neznají - jejich vzory jsou hrdinové sítí, jejich úctu nemá téměř nikdo. Kdo také? Ti v čele státu? 

Hrubé výrazy jsou na denním pořádku na těch nejvyšších místech, teď  už i v Parlamentu - tak jak říkat dětem, že nemají používat sprostá slova?

Svět se prostě mění - ve všem. Brzy bude trestně stíhaný každý muž a kluk, který se dotkne ženy. Ta zařve me too! - a je to. Ještě že lidstvu v tomto ohledu pomáhá věda - máme umělé oplodnění, takže snad nevymřeme.

Učit se nemusíme, vše je na internetu. Akademické tituly získáme snadno, nemusíme v podstatě nic umět.  Pracovat se nevyplácí, ostatně máme dávky. Slušnost se nenosí, vzory nemáme, morálka - a to je jako co?

Svět rozhodně není černý, je pestrý, rychle se mění. Přesto - některé jistoty - skutečné přátelství, opravdová láska, taktní slušnost, poctivá pracovitost, touha po vzdělání - by zůstat měly. Protože bez nich to prostě nejde a nepůjde.