Život ve světě bez ropy (2)

Začíná globální válka o suroviny a energie? Autor: magazín WM, celý článek najdete kliknutím na tento odkaz.

pospolitost.wordpress.com

Pokračování z předchozího dílu...

Kdy dojde k takovémuto vyvrcholení těžby?

Úplně nejdivočejším optimismem oplývající odhady naznačují, že k vyvrcholení celosvětové ropné produkce dojde v roce 2020. Jsou to odhady zpravidla pocházející z vládních úřadů.

Mnohem realističtější odhady se pohybují mezi rokem 2004 až 2010. Neštěstím je, že o tom, že jsme překonali tento vrchol nebudeme vědět ještě celé 3-4 následující roky poté, kdy k tomu došlo. Produkce ropy rok od roku poněkud kolísá i v období, kdy těžební křivka stoupá. Je ale docela možné, že rokem vyvrcholení ropné produkce byl už rok 2000, protože od té doby výnosy každoročně klesají.

Energetický průmysl vzal vážnost situace potichu na vědomí. Prezident Exxon Mobil Exploration Company, Jon Thompson, například nedávno řekl: „Do roku 2015 bude potřeba objevit nová ložiska ropy a zemního plynu a produkovat z nich objem surovin, který se vyrovná osmi z každých deseti barelů, produkovaných v současné době. (Méně zastřenými slovy: místo 10 jich musí být 18…) Nadto se očekává, že náklady spojené s obstaráním tohoto dodatečného množství ropy a plynu budou značně vyšší než ty, které je průmysl v současné době schopen strávit.“

Stejně děsivá je skutečnost, že mnohá z nejslibnějších ložisek se nacházejí daleko od hlavních trhů - některé navíc v oblastech bez nejzákladnější infrastruktury. V dalších místech, jako například v Arktidě, vládnou extrémní klimatické podmínky představující skutečně mimořádnou technickou výzvu.

Pokud pan Thompson v článku zveřejněném na internetových stránkách Exxon Mobil hovoří upřímně, bylo by zajímavé vědět, co asi říká za zavřenými dveřmi, když je řeč o vyčerpaných ropných zásobách. (Poznámka - jestliže jste si přečetli Thompsonův článek celý, uvažujte nad ním v kontextu s výpovědí Matthewa Simmonse - viz dále.). Této situace jsou si vědomí i Saudové, kteří to formulují takto: „Můj otec jezdil na velbloudu. Já jsem začal jezdit autem. Můj syn létá tryskovým letadlem. Jeho syn bude jezdit na velbloudu.“

To všechno sice zní dost nepěkně, ale kdyby ceny benzínu vyšplhaly příliš vysoko, začneme jezdit v autě společně s několika přáteli nebo veřejnou dopravou. Proč by nás to mělo nějak zvlášť znepokojovat? Téměř každá současná lidská činnost, doprava, průmyslová výroba, výroba elektřiny a plastů, ale především produkce potravin a vody je nevyprostitelně propletena s dodávkami ropy a zemního plynu.

Výroba potravin

Komerční výroba potravin je přímo závislá na ropě. Většina pesticidů je získávána z petroleje (nafty), a veškerá průmyslová hnojiva spočívají na čpavku. Čpavek (amonium) se získává ze zemního plynu. Na ropě postavené zemědělství je primárně odpovědné za explozi světové populace z 1 miliardy v polovině 19.století na 6,3 miliardy lidí na přelomu 21. století. Ropa v zemědělství umožnila nasazení náčiní jako traktorů, potravinových skladovacích systémů, třeba mrazících hal a distribučních systémů, například nákladních aut.

S růstem produkce ropy výnosy v zemědělské výrobě stoupaly a společně s nimi i lidnatost. Úměrně s rostoucím počtem obyvatel se zvyšovala poptávka po potravinách, což si zpětně vyžádalo další zvýšení těžby ropy, atd. Během několika let po vyvrcholení těžební křivky vyletí cena potravin nahoru, protože ceny za umělá hnojiva prudce stoupnou. Prudce stoupnou i ceny za uskladnění (elektřina) a transport (benzín) produkovaných potravin.

Ropa a vodárenství

Levná ropa je nezbytná k vytváření a udržování impozantní infrastruktury zajišťující dodávky pitné vody.

Zdravotnictví
Ropa je převážně odpovědná za pokroky v medicíně dosažené za posledních 150 let. Zemní olej umožnil hromadnou výrobu farmaceutických drog a rozvoj infrastruktury zdravotní péče jako nemocnic, sanitek, silnic, atd.

Ropa a všechno ostatní

Ropa je potřebná pro daleko víc věcí, než výrobu potravin, vodárenství, medicínu a dopravu. Je nezbytná pro výrobu téměř veškerého spotřebního zboží, při čistění odpadních vod, likvidaci odpadků, udržování ulic a parků, pro nemocnice a zdravotnické systémy, policii, hasiče a národní obranu. Nepříznivé důsledky vyvrcholení těžby ropy se protáhnou daleko za obzor starostí, kolik budeme platit za plyn. Jednoduše řečeno: můžeme očekávat válku, smrt hladem, ekonomický kolaps a možná dokonce i zánik homo sapiens.

Toto je známé jako „vymírání po ropě“. Je to termín dokonale popisující noční můru číhající na prahu před našimi dveřmi. Co myslíte tím „vymíráním“? Přesně to, co to slovo říká. Odhaduje se, že v období po ropném krachu se světová populace smrští na pouhých 500 milionů duší. (Současný počet pozemského obyvatelstva: 6 miliard…). To snad nemyslíte vážně!? To je přece více než 90% současné populace. Jak by mohlo zahynout tolik lidi? Odkud pocházejí tyto odhady? Sestavili je biologové, kteří studovali, co se stane s nějakým živočišným druhem, který překročí nosnou kapacitu svého životního prostředí v tom či onom životodárném aspektu.

Baktérií v Petriho misce například exponenciálně přibývá, ale jen dokud nespotřebují všechny zdroje potravy. Od tohoto bodu se celá jejich populace zhroutí. Přitom je polovina dostupných zdrojů spotřebována jen jednu jedinou generaci před tou poslední, která skončí kolapsem. Baktérie nevnímají ani náznak nastávajícího problému až do okamžiku, kdy je zřejmé, že všechny vyhladoví. Ale lidé jsou přece chytřejší než bakterie, ne?

No, někdo si to možná myslí, ale důkazy svědčí o opaku: první komerční ropný vrt byl vyvrtán roku 1859. Tehdy na světě žilo asi 1,5 miliardy lidí. Za méně než 150 let explodovala populace na 6,3 miliardy. V tomto období jsme spotřebovali polovinu nenahraditelných celosvětových zásob ropy. Z poloviny, která tu ještě zbyla, je většina ropy vytěžitelná jen za cenu velmi vysokých nákladů. Mají-li experti pravdu, pak jsme méně než jednu generaci před konečným kolapsem. Přesto zde pro většinu z nás není ani náznak nějakých blízkých problémů.

Abychom mohli předpovědět k čemu na této planetě dojde, nemusíme hledět do Petriho misky. Stačí se vrátit kousek zpátky do naší vlastní historie. Vezměme si například proslulý případ „irské bramborové nouze“. Po více než století byla v Irsku rok po roku rozvíjena Brity podnícená téměř výhradní závislost na jediné potravině – bramborách. Počet obyvatel ostrova v tomto období vzrostl ze dvou na více než osm miliónů lidí. Roku 1845 však došlo k neočekávané katastrofě: cizopasná houba změnila brambory na lepkavé, nepoživatelné slizké hroudy. Irský venkov během jediné generace zažil úplnou devastaci; více než polovina obyvatelstva zemřela hlady nebo emigrovala a ti, kteří zůstali, byli odsouzeni k životu v nesmírné nouzi, jíž začalo ubývat až o sto let později. Příští budoucnost obyvatel planety Země pravděpodobně bude do jisté míry horší než osud tehdejších Irů. Krutost bramborového hladomoru nakonec kompenzovala skutečnost, že mnoho Irů tenkrát mohlo odejít do země překypující hojností, do Ameriky. To těm, kteří na ostrově zůstali, umožnilo zužitkovat sporé zdroje, které v zemi zbyly.

Lidstvo však na rozdíl od Irů nemá kam odejít. Zato má spoustu zbraní hromadného ničení, které si může navzájem naházet na hlavu. A … mimochodem… … chcete vědět, co dělají baktérie, když se hroutí jejich populace? Požírají se navzájem. Pořád ještě si nemohu představit takový počet mrtvých. To je příšerná představa. Jen 10% z nás to zvládne? To přece nemůže být možné!

Vím jak se cítíte. Zvládnout to všechno emočně i intelektuálně je velmi obtížné. Jak to nedávno vyjádřil bývalý britský ministr životního prostředí Michael Meacher: „Představit si dopady radikálně sníženého přísunu dodávek ropy na moderní ekonomiku nebo společnost je nesnadné. Pomyšlení na tyto důsledky člověku doslova rozhlodává mysl." Možná, že vážnost blížící se situace pomůže objasnit následující, i když značně zjednodušený výklad: jak už jsme si vysvětlili, sleduje produkce ropy zvonovou křivku. Tudíž, pokud byl rokem vyvrcholení produkce rok 2000, bude objem ropné produkce v roce 2025 asi stejný, jako v roce 1975.

Podle statistických odhadů dosáhne světová populace v roce 2025 zhruba 8 miliard. V roce 1975 nás zde byly zhruba 4 miliardy. Protože se objem ropné výroby v podstatě rovná potravinovým výnosům znamená to, že na planetě bude 8 miliard lidí, jenže potraviny vystačí jen pro 4 miliardy, nebo spíš méně. Už od roku 1975 nejsme schopni nakrmit všechny.

Uveďme si malý příklad. Povězme, že vy, já, a šest dalších lidí budeme zazdění v místnosti, v níž bude dostatek jídla a vody pro čtyři osoby. Přinejmenším čtyři z nás čeká smrt vyhladověním. Další jeden nebo dva pravděpodobně zemřou v boji o to málo jídla, které je k dispozici. Tak by to vypadalo, kdybychom se servali holýma rukama. Dát každému z nás zbraň, můžete si představit, jak by ta místnost vypadala až bychom spolu skončili… Možná se teď v duchu ptáte: „A co kdybychom přešli k obnovitelným zdrojům energie a udrželi tak výnosy potravin?" Čtěte dál – dostaneme se k tomu za chvíli.

Pokračování příště...

==============================

Budu vždy nechávat povolenou diskuzi pro slušné vyjádření rozumných názorů, protože věřím, že je to tak správné. Zároveň ale chci říct, že na komentáře reagovat nikdy nebudu.