Současná diskuse o umožnění adopce dětí lidem žijícím v registrovaném partnerství, je opět jedním kolosálním nedorozuměním. Laická veřejnost se domnívá, že se jedná o přiznání dalších práv homosexuálům. Další krok směrem někam do neznáma (tedy i k možnému zániku civilizace). A přitom opak je pravdou - jde o krok směrem zpět. K odstranění jednoho pár let starého legislativního zmetku.
Skutečnost je taková, že zákonem o registrovaném partnerství byla určitá práva homosexuálům nesmyslně odebrána a nyní nejde o nic jiného než o návrat k původnímu stavu.
Příklad? Jsem homosexuál. Starám se o nějakého příbuzného z širší rodiny (neteř, bratrance, tetinu vnučku), jelikož zbytek rodiny tragicky zahynul. Soud uznal, že dám dítěti lepší výchovu než by dostal v dětském domově, jelikož ho dobře znám a jsou mezi námi rodinné vazby. Proto mi dovolí osvojit si ho. Ovšem pozor: Zrovna před měsícem jsem se svým partnerem uzavřel registrované partnerství. Výsledek? Všechno je jinak, protože zákon říká: Osoba žijící v registrovaném partnerství si nemůže osvojit dítě. Aha, co tedy udělám? Po krátkém přemýšlení zajdeme s partnerem na úřad, rozvedeme se, a hurá, opět si mohu osvojit dítě.
Více snad netřeba vysvětlovat. Spíše by měli vysvětlovat třeba signatáři lidovecké petice proti chystané novele, která má tento legislativní nesmysl vyřešit. Opravdu chápou, proti čemu protestují? Opravdu dokážou vysvětlit, čemu zabránili? Od čeho ochránili společnost?
Vůbec nic bych nenamítal, kdyby psali petice proti tzv. společnému osvojení dítěte registrovanými partnery. To by byla obdoba společného osvojení dítěte manželským párem. Nic takového se ale nechystá. Ovšem rozdíl mezi individuálním a společným osvojením je samozřejmě pod rozlišovací schopností voličů. Jako strašidlo poslouží spolehlivě samotné slovo "adopce".
V minulosti, v současnosti i v budoucnosti to budou soudy, kdo bude nakonec rozhodovat o konkrétním osvojení dítěte. Současný zákon o registrovaném partnerství pouze přidal jednu nesmyslnou omezující podmínku pro rozhodování soudců. Je to mimo jiné demonstrace odlišnosti evropského a amerického práva. V Americe mají mnohem jednodušší právní řád, velkou část otázek nechávají na soudcích a tím vznikají precedenty - šablony pro budoucí rozhodování. U nás se naopak vše snažíme předem sepsat do zákonů. Tím občas vniknou logické nesmysly.
Skutečnost je taková, že zákonem o registrovaném partnerství byla určitá práva homosexuálům nesmyslně odebrána a nyní nejde o nic jiného než o návrat k původnímu stavu.
Příklad? Jsem homosexuál. Starám se o nějakého příbuzného z širší rodiny (neteř, bratrance, tetinu vnučku), jelikož zbytek rodiny tragicky zahynul. Soud uznal, že dám dítěti lepší výchovu než by dostal v dětském domově, jelikož ho dobře znám a jsou mezi námi rodinné vazby. Proto mi dovolí osvojit si ho. Ovšem pozor: Zrovna před měsícem jsem se svým partnerem uzavřel registrované partnerství. Výsledek? Všechno je jinak, protože zákon říká: Osoba žijící v registrovaném partnerství si nemůže osvojit dítě. Aha, co tedy udělám? Po krátkém přemýšlení zajdeme s partnerem na úřad, rozvedeme se, a hurá, opět si mohu osvojit dítě.
Více snad netřeba vysvětlovat. Spíše by měli vysvětlovat třeba signatáři lidovecké petice proti chystané novele, která má tento legislativní nesmysl vyřešit. Opravdu chápou, proti čemu protestují? Opravdu dokážou vysvětlit, čemu zabránili? Od čeho ochránili společnost?
Vůbec nic bych nenamítal, kdyby psali petice proti tzv. společnému osvojení dítěte registrovanými partnery. To by byla obdoba společného osvojení dítěte manželským párem. Nic takového se ale nechystá. Ovšem rozdíl mezi individuálním a společným osvojením je samozřejmě pod rozlišovací schopností běžného voliče. Jako strašidlo poslouží spolehlivě samotné slovo "adopce".
V minulosti, v současnosti i v budoucnosti to budou soudy, kdo bude nakonec rozhodovat o konkrétním osvojení dítěte. Současný zákon o registrovaném partnerství pouze přidal jednu nesmyslnou omezující podmínku pro rozhodování soudců. Je to mimo jiné demonstrace odlišnosti evropského a amerického práva. V Americe mají mnohem jednodušší právní řád, velkou část otázek nechávají na soudcích a tím vznikají precedenty - šablony pro budoucí rozhodování. U nás se naopak vše snažíme předem sepsat do zákonů. Tím občas vniknou logické nesmysly. A občas i takové, na kterých se následně dají sbírat politické body.
