Sobotkova až příliš laciná kampaň

Sociální demokrat Bohuslav Sobotka odmítl zaplatit poplatek u doktora. S faktem, že prostě nerespektuje platný zákon, se navíc velmi ochotně svěřil médiím. Použil tak málo vídanou metodu politického public relations.

K takovému populistickému novátorství můžeme gratulovat. Zároveň ale doufejme, že bývalý ministr financí Sobotka bude ve svých občanských postojích stabilní. V Česku je i díky jeho partaji řada poplatků, které bychom platit neměli. A on nám má jít příkladem.

Například dědická daň. Zaplatit za vyšetření 30 korun je jakási adresnější forma zdravotního pojištění (či spíše daně). Co je potom dědická daň? Jak může být stát tak neomalený, že chce peníze z již zdaněného majetku? Co, exministře financí?

Nemravné jsou také nemovitostní daně. Mnoho lidí může mít podobný problém s poplatky u notáře, kterým se také nelze vyhnout, i když se chceme notáři vyhnout. Ale zůstaňme v ranku působnosti ministerstva financí.

Nestojí snad některé poplatky u bank za to, aby nebyly hrdě nezaplaceny? A co třeba takové demonstrativní roztrhání účtu za elektřinu? Cožpak 40 miliard zisku polostátního ČEZ, které jsou doprovázeny stamilionovými odměnami manažerů, není nemravnost vzhledem k tomu, že dané miliardy inkasuje z velké části stát?

Politickou kampaň Bohuslava Sobotky bych považovala za férovou jen v případě, že by ve stejné logice aplikoval svůj další zásadní nesouhlas – tentokrát s daňovou reformou. Pokud veřejně zaplatí vysoké daně z příjmů platné v loňském roce, zaslouží si aplaus. Obávám se, že si z kapsy dobrovolně několik tisíc korun nevysype. Nezaplatit 30 korun je lacinější. Tak je třeba pohlížet i na jeho postoj k poplatkům u doktora – je lacině populistický.