Podpora kultury je politické rozhodnutí – ne že ne

Kulturní granty, které rozdělujeme na pražském magistrátu, jsou předmětem sváru. Nalezení uspokojivého grantového systému by se zřejmě rovnalo objevu hodnému Nobelovy ceny (nejspíš za mír). Po zastavení grantů kvůli (díky) Kratochvílově žalobě se ozvala řada umělců s tím, že nepřežijí. To říká mnohé…

Mimo jiné to znamená, že tito lidé jsou plně závislí na našich daních. Jejich produkce neláká dostatek lidí, kteří by za ni zaplatili tolik, aby se daný člověk uživil. Dokonce to není dost ani na přechodnou dobu. Odborníci namítají, že si takové umělce máme vydržovat a že oni jediní by měli určit, kterým umělcům peníze patří a kterým ne. Mimochodem, rozdělují téměř 200 miliónů korun, což je v grantové oblasti na magistrátu nejvíc.

Nezdá se vám při čtení těchto řádků, že tady něco nehraje? Mně tedy ano.

Problém, který otevřela Kratochvílova žaloba, není jen o té evropské směrnici, která upravuje veřejnou podporu podnikatelským subjektům, aby nenarušila tržní prostředí. Otevřela zároveň otázku, koho máme ze svých daní podporovat. Na tuto otázku hledejme odpověď u nás doma, nejen na pražské radnici, ale také v krajích a na ministerstvu kultury, neboť i ony rozdělují velké peníze do kulturní oblasti.

O tom, kolik a kam by mělo v kultuře jít, nemohou rozhodovat jen zástupci kulturní obce nebo „kulturní odborníci“. Ti budou mít vždy pocit a k tomu řadu argumentů, že k své pohodlné obživě potřebují více peněz.

Podle mého názoru je třeba oblast podpory na pražské úrovni zúžit. Osobně bych ji určila zejména na podporu dětských a mládežnických souborů a začínajících umělců. Jednoduše těch, kteří stojí na začátku, těžko tedy mohou sehnat sponzory a přilákat diváky. Jinak bych na provoz a běžný chod například divadel nedávala nic. Snad pouze na jednotlivé projekty.

K takovému postoji mě vede několik obtížně zpochybnitelných faktů: kdo si na svou činnost musí vydělávat sám, má téměř bez výjimky nižší náklady než ten, který žije z grantů... Je to jako s veřejnými zakázkami. Budou vždy méně efektivní než soukromé investice. Upozorňuji, že to není debata o kvalitě produkce – nehodnotím tržby, hodnotím náklady.

Zároveň platí, že volení zástupci občanů v prvé řadě rozdělují peníze do řady odvětví, aniž by se o tom vedly vášnivé polemiky. Ve stejné logice je třeba postupovat i v podpoře kultury. Je to politické rozhodnutí, za které mají zodpovědnost politici, nikdo jiný.