Mohla bych se teď uchýlit k otřepané frázi: „Já to přeci říkala, že olympiáda v Praze je nesmysl!“ A nikdo by nemohl tvrdit, že se v mém případě jedná o politický populismus, jako v případě některých, kteří začali odmítat kandidaturu Prahy až tehdy, kdy jim to připadalo politicky přitažlivé. Už v roce 2003, kdy se poprvé objevila vážnější zmínka o zájmu Prahy pořádat letní olympijské hry, jsem říkala, že to nedává smysl. Ale necítím žádnou satisfakci, spíše smutek z toho, že se v mezidobí promrhalo zbytečně mnoho úsilí a peněz na něco, co bylo předem určeno k neúspěchu. Což potvrzuje i hlavní manažer olympijského snu, Tomáš Petera,který konečně férově přiznal v MF Dnes, že to prostě nepůjde ani v roce 2016, ale ani v roce 2020..
Jeho názory zároveň ukazují, v čem je hlavní problém lidí, kteří tlačí olympiádu v Praze. A v čem je možná hlavní problém sportovních funkcionářů v celém českém sportu. Podle Petery je olympiáda v Praze jedinou možností k tomu, aby se v Česku dostal sport na vyšší úroveň. Tím pádem, pokračuje ve své paradoxní argumentaci, kdo nepodporuje olympiádu, ten prostě českému sportu nepřeje.
No to je tedy výborné…!? Jelikož jsem ve vedení hlavního města jedinou aktivní odpůrkyní her, panu Peterovi bych odpověděla aspoň touto formou. Já si nemyslím, že naši fotbalisté budou hrát lépe, pokud nebudou muset hrát na Letné nebo třeba v Teplicích, nýbrž na národním stadionu pro minimálně 50 tisíc diváků. Dokonce si na to dovolím říct pravý opak: stavba takového stadionu by fotbal srazila opět o něco níže.
Ve stejné logice postupuji, co se týká olympijských her. K čemu pomůže atletice olympijský stadion? K čemu pomůže rozvoji sportu fakt, že se Prahou proženou zástupy desítek tisíc lidí v rámci show, která už s původními myšlenkami barona Coubertina nemá nic společného?
Praha nepotřebuje další tuny betonu, megalomanské stavby a kapacity, které jsou využitelné jen opravdu výjimečně. Vraťme se k jednoduché myšlence: Praha, město pro život. Obávám se, že jsme ji nyní vzdáleni až příliš. Je čas vrátit se na zem, nikoliv se marně snažit létat na betonové dráze mnoho kilometrů nad zemí…
Praha historická, Praha kulturní, ale v neposlední řadě také Praha, centrum vzdělanosti, jsou přívlastky, které Praze sluší a umožňují jí udržet si svoji výjimečnou pozici nejen v rámci naší vlasti, ale i v evropském a celosvětovém kontextu. Praha by spíše než Prahou olympijskou, měla být Prahou inovativní. Tedy místem, kde se podporuje vzdělanost, dobré nápady a jejich přenos do praxe, a ne testovacím polem pro monstrózní akce s nejistým výsledkem.
