Už ve chvíli, kdy jsme se s dalšími političkami Věcí veřejných domluvily na nafocení kalendáře na charitativní účely a podporu Věcí veřejných, bylo nám jasné, že na nás média nenechají nit suchou. Konec konců to je jejich současný styl. Od chvíle, kdy se strana VV rozhodla z komunální úrovně posunout na úroveň celorepublikovou, média zcela jednostranně a negativně reagují na vše, co ona a její lidé udělají. Nezbývá tedy, než se alespoň pokusit reagovat na ty rozumnější komentáře novinářů a vysvětlit důvody, které nás vedly k nafocení kalendáře.
Souhlasím s Janou Bendovou (komentář Očima Alice Bendové, MfD z 27.4.), že nafotit odvážný kalendář bez pořádného důvodu ztrácí smysl. Když jsme se s ostatními ženami z VV bavily, jak podpořit naši volební kampaň, zejména jakým způsobem získat nějaké finanční prostředky, kterých se nám nedostává, dospěly jsme k názoru, že nafotit kalendář by mohla být správná cesta. Konec konců, jak se také Jana Bendová ve svém komentáři zmínila, použila ji na různé charitativní účely už řada spolků, zájmových skupin apod. Známý je i kalendář na podporu knižní tvorby, který nafotili mladí knihovníci. Navíc když někteří politici prodávají trička, hrnky a jiné předměty se svými portréty, nechají se rentgenovat (nebo někdo za ně zaskočí, pak je ale pointa fuč...), aby přilákali pozornost, naše sice možná trochu kontroverzní, ale decentní fotky, mohou splnit účel. Takže prvním důvodem bylo vybrat nějaké peníze na charitu, v tomto případě pro Nadaci Archa Chantal (založila Chantal Poullainová na zlepšování prostředí pro hospitalizované dětské pacienty). Dále pak nabídnout kalendář na e-shopu ke koupi, a tím získat peněžní prostředky na volební kampaň. Možná se bude tento důvod zdát některým komentátorům přízemní, ale holt politická kampaň se bez peněz dělat nedá a ve chvíli, kdy existuje více méně mediální blokáda, musíte vymýšlet alternativní způsoby.
Ale je tu ještě jeden důvod a ten byl pro mne asi nejdůležitější. A to ženský přínos do politiky, který Jana Bendová také zmiňuje. U nás totiž stále převládá představa, že do politiky jdou pouze ženy s nějakou zvláštní úchylkou. Existuje představa žen údernic, které si pamatujeme z dob minulých (viz soudružka Kabrhelová), které jsou sice emancipované, ale zcela určitě poněkud zvláštním směrem. Nebo pro změnu ženy bez vlastního názoru, které se příliš neprojevují a jsou ve stínu svých mužských kolegů. Být ženou političkou podle mého názoru neznamená, že ztrácíte svoji ženskost, že se začnete chovat jako chlap, že se přestane brát s nadsázkou. Myslím, že se fotografovi Ondřeji Pýchovi podařilo vyjádřit, že nejsme jen političky v usedlých kostýmech bez výrazu, že jsme ženy s charismatem, energií, odvahou a nadhledem. A to jsou atributy, které v politice tolik, ale tolik schází.
A ještě si neodpustím jednu reakci, tentokrát na komentář od Bohumila Doležala, který se objevil v jeho „politickém zápisníku“. Vážený pane Doležale, bylo by dobré, kdybyste ve své jízlivé snaze o humor používal ty správné příměry. Kalendář není rozhodně, jak Vy tvrdíte, nafocen ve stylu Playboy, to je snad zřejmé i z přiložené fotky. Nicméně abychom zvýšily erudici Vašich komentářů, dohodly jsme se, že část peněz za prodané kalendáře, použijeme na zakoupení výtisku Playboy, který Vám zašlu, abyste věděl, jak vlastně ve skutečnosti tento časopis vypadá.
