Na pekaře křičíme kvůli haléřům. Na ČEZ ne. Proč?

Nestačím se téměř divit, jak velký povyk se čas od času zvedne, když chtějí například pekaři zdražit o desetník rohlíky nebo mlékaři máslo. Je to ale pochopitelné. Lidé jsou naštvaní, mají pocit, že tak drahé potraviny nejsou fér. Mají pocit, že někdo na nich vydělává příliš mnoho a že to prostě vůbec neodpovídá realitě. Něco ale stále nechápu: takřka bez povšimnutí šplhá rok co rok výše cena elektřiny.

Na rozdíl od potravinářů a mlékařů stoupají do nebes také zisky výrobce a distributora – zde jsou oba subjekty dokonce v jednom balení, pod hlavičkou polostátní společnosti ČEZ. Vyšší cena elektřiny se tedy rovná jeho nevídaným ziskům – ohlášených 42,8 miliardy korun za loňský rok je například více, než vydělají čtyři největší tuzemské banky dohromady! Ty přitom dostávají za svou poplatkovou politiku co proto.

A co víc, ČEZ stále je, na rozdíl od zmíněných bank a potravinářů, polostátní podnik. V jeho čele jsou manažeři najatí vládou, v dozorčí radě sedí lidé, které tam dosadili politici. To jsou lidé, kteří slibují voličům prosperitu, vyšší životní úroveň a podobně. V případě ČEZ jako by to neplatilo. Opravdu mají manažeři ČEZ tak dobré argumenty, že vyráží hlavně politikům všechny diskusní trumfy z rukou? A fakt se pokaždé smíříme s tím, že ceny elektřiny dále porostou a spolu s nimi také zisky ČEZ?  

Domnívám se, že je třeba jednoznačně říct, jak je ČEZ prospěšný většinovým vlastníkům, což jsou stále voliči, nikoliv politici. Pokud opravdu nelze prodávat elektřinu levněji, pak je třeba ptát se, na se použijí desetimiliardové zisky ČEZ. Bude se jimi financovat například penzijní reforma? Pokud ano, v jakém časovém horizontu?

Jinými slovy, pokud politici nejsou schopni nebo ochotni ČEZ efektivně kontrolovat, pak by měli jasně definovat jak manažerům, tak především voličům, jakou bohulibou aktivitou bude vykoupeno jeho navýsost tržní chování. Jinak zbývá jediné – ČEZ s rozmyslem prodat.

Tento text vyšel také jako komentář v deníku E15.