Konec kapitalismu? Ne, skoncujme s hloupou vírou v růst

Světová finanční krize ukázala na jeden stěžejní fakt: naše postmoderní společnost nepostrádá víru. Naopak, ona je založena na víře až naprosto bláznivě. Je to víra, že náš blahobyt rok od roku poroste. Sem tam to může přijít i horší rok, ale trend růstu je jistota, které můžeme podle ekonomů věřit naprosto bezmezně: zisky firem porostou, ceny akcií porostou, HDP poroste.

Investiční bankéři, byznysmeni, ale i analytici finančních institucí si přisvojili v této hře roli privilegovaných – jsou jako kněží, kteří mají jediní právo zprostředkovat ostatním onu víru, přesvědčovat nás o náboženství růstu a blahobytu. Kdo je proti, nerozumí tomu. Oni jsou oni vyvolení, oni mají informace, oni vědí, jak systém funguje, oni ho udržují v chodu.

Mnoho lidí si v našich zeměpisných šířkách na náboženství nepotrpí. S podezřením koukáme na ty, kteří otevřeně přiznávají, že věří v Boha. Jsme přesvědčeni, že víra je něco přežitého, něco iracionálního, zatímco my se spoléháme na jasná a hmatatelná fakta, nic metafyzického. Přesto jsme největší obětí náboženství růstu a blahobytu. (Konec konců, kdo jiný zaplatí více než bilion dolarů, které jsou pumpovány do zaseklého systému?)

Vždyť je to právě naše víra, která určuje, zda něco má či nemá hodnotu. Bez této víry se celý finanční systém skládá jak domeček z karet. Toto není obžaloba kapitalismu. Je to obžaloba prostého faktu, že celý finanční systém stojí na dogmatu růstu blahobytu. A zároveň je to také varování, že miliardové injekce neřeší základní problém. Naopak, znárodňování bank, kterého jsme užaslými svědky, je cesta velmi ožehavá.

Zkuste si přestavit, že by se to stalo v Česku. Vláda by získala většinové podíly v největších českých bankách. Zároveň by do nich napumpovala desítky či stovky miliard korun. Politici by rozhodovali o jejich dalším osudu. Jak by se to asi dopadlo? Byla by to záruka, že se každá vynaložená koruna vrátí? Jak by politici odolali korupčním svodům? Ačkoliv jsem politička, toto je pro mě absolutně příšerná představa.

Současná vlna opulentní státní pomoci tedy nejen neřeší problémy, ale přináší s sebou další. Podle mého názoru musí přijít výrazná změna. Kapitalismus se změnil. Abychom se však nevrátili k socialismu, musíme redefinovat základy, změnit bezmeznou víru v růst blahobytu ve víru, která má jiné atributy: namísto chamtivosti například odpovědnost a pokoru.

(Glosa vyšla v deníku E15)