Už vidím ty ironické komentáře, že jako žena se k fotbalu vůbec
nemám vyjadřovat. Ale nedá mi to, už jen proto, že pocházím z fotbalové
rodiny a můj otec, bývalý prvoligový fotbalista, odmítá kvůli vzrůstajícímu násilí na fotbalové zápasy chodit.
Navíc mě vždy překvapovala jedna věc: stovky policistů, kteří na stadionech fungovali jako bezplatná pořadatelská služba. No a mimo stadionů doprovázeli ukřičené fanoušky – snad aby tito lidé měli po cestě nějaké povyražení, vždyť takto mají aspoň na koho pokřikovat, že?
Dá se celkem lehce dokázat, že je to zbytečné plýtvání již tak dost omezených sil policistů a navíc, v konečné fázi to škodí i samotným klubům. Na bezplatné pořadatelské službě zajištěné policií kluby krátkodobě vydělávají, dlouhodobě ani omylem.
Takový závěr se může zdát překvapivý, ale není. Přítomnost policie na stadionech konzervuje současný stav. Ten se dá definovat jako džungle, do níž se řada lidí bojí vstoupit a už vůbec se tam nehrne s dětmi. Kdo rozumný by riskoval, že bude svědkem vulgárního skandování, bitek nebo demolice tribun? (Konec konců, podle mého otce ani předváděná hra příliš k riskování nestrhává.)
Pro kluby je to tím pádem jednoduché. Volí krátkodobě ekonomicky správné řešení: nedávají z jejich pohledu zbytečné peníze za pořadatele, které by na výraznou neutralizaci divných existencí potřebovaly. Neinvestují ani do dalších opatření, která by zřejmě pomohla – aspoň zahraniční zkušenosti to naznačují. Bližší jsou jim přece jenom peníze agresivních diváků a navíc jim děkují aspoň za nějaké skandování, které podle nich vytváří tu správnou atmosféru.
Situace by se jistě změnila, kdyby museli majitelé fotbalových týmů platit skutečné náklady na ostrahu stadionů. A zároveň kdyby museli platit i všechny škody, které s tím souvisí, a to nejen na zařízení stadionů. Velmi brzy by si pak spočítali, že je pro ně mnohem jednodušší ze stadionu postupně vytlačit blázny, kteří je stojí statisíce korun, a vsadit na slušné fanoušky. To sice není možné udělat ze dne na den, ale z dlouhodobé perspektivy se to vyplatí všem.
Klasickým příkladem budiž pražská Sparta. Sice se snaží přilákat slušnější fandy, ale stále se spoléhá na podporu neslušných. Hráči jim jdou poděkovat i po zápase, který na tribunách provázely bitky. Strach z nich mají nejen trenéři, ale hlavně klubové vedení. Chápu to. A zde vidím jediný prostor pro pomoc státu – vytvoření legislativy, která by klubům pomohla tyto řvouny vyhnat. Ne všechny to udělají, ale aspoň se nebudou moci donekonečna vymlouvat, že to nejde.
Prvotní je ale dotáhnout správný návrh ministra vnitra Ivana Langera: náklady za fanoušky je třeba přenést na vlastníky klubů a majitele stadionů. Fotbal není veřejný zájem, jak se nám snaží namluvit fotbaloví bafuňáři, naposled jejich lídr Vlastimil Košťál, aby se na něm museli skládat všichni z daní. Ačkoliv kvantum peněz, které míří do fotbalových klubů z veřejných rozpočtů na úkor ostatních sportů a aktivit, může k tomuto názoru někdy svádět.
Vždyť konec konců, ani na slavné derby Slavia – Sparta se v televizi nedívalo tolik diváků jako na průměrné telenovely…
