Paroubek, krása a cenzor aneb Redakční blog v novém

Chápu, spojení uvedené v titulku (zvláště Paroubek a krása) může někoho zmást. Přece má  svou logiku - taková je totiž bilance nejvýraznějších článků redakčních blogů MF DNES a iDNES.cz za dobu jejich existence. Proč se ale bilancuje? Dnes přichází jistá, ne převratná, ale taky ne úplně bezvýznamná změna.

Před rokem a půl vznikly dva oddělené redakční blogy - jeden pro tištěný deník MF DNES, druhý pro internetový iDNES.cz (více o vzniku a důvodech čtěte tady). Avšak "print" a "online" (tedy tištěná a internetová část novin řečeno redakčním slangem) se stále více prolínají, stále více pracují v souladu a vzájemné koordinaci: takový je světový trend. Je jen logické, že i redakční blog se stává jedním ze sloupů tohoto prolínání. A proto vám ode dneška budeme nabízet pohledy za horizont novinářské práce už jen v jednom, sjednoceném redakčním blogu týmu DNES... 

Právě to je možnost k jisté stručné bilanci. Co tedy mají redakční blogy za sebou?

Trocha čísel a pár NEJ...   Za 19 měsíců existence obou původních redakčních blogů iDNES.cz a MF DNES jsme vám, milí čtenáři, přinesli celkem 191 článků, které jste si přečetli celkem 622 tisíckrát a průměrně jste jim přisoudili karmu kolem dvacítky, což vůbec není špatné. Jinak řečeno, pohledy do zákulisí vás docela dost baví, a proto v nich budeme pokračovat i nadále.

NEJzábavnější příspěvek, to je určitě otázka názoru: osobně jsem se však asi nejvíce pobavil u příspěvku s videem, kde předseda ČSSD barvitě popisuje, jak ho nikdo nemá rád; nikdo, žádné médium, žádný novinář, prostě nikdo ho nepožádá o rozhovor, i když je to podle jeho soudu vrcholně na místě.  Video s Paroubkovým ublíženeckým projevem na zmíněné téma dost možná přispívá k vysvětlení, proč šéf socialistů krátce poté svrhnul Topolánkovu vládu uprostřed českého předsednictví, a proč tak učinil bez ohledu na to, že onen krok může poškodit (a taky poškodil) obraz země v cizině. Jenže pověst, nepověst, předseda musel svoji frustraci nějak vybít. Myšlenka na zařazení videopříspěvku na blog vznikla v redakci spontánně - tohle přece museli čtenáři vidět. Podívejte se.

NEJkrásnější příspěvek na redakčním blogu, takové ohodnocení je opět subjektivní. Ale pro mne to byl text, u kterého jsem rozhodně nečekal, že o něj bude takový velký zájem. Na blog šel prostě proto, že se sluší vzdát poctu kolegovi, který odešel. Nekrolog o zesnulém kolegovi Jaromíru Švamberkovi napsala Klára Mandausová - myslím - prostě krásně.

NEJstarší hodně čtený, to už je naštěstí hodnocení, které lze podložit čísly a nikoli mými dojmy. Prvním hodně čteným textem na redakčním blogu byla odpověď mého (nynějšího) kolegy z MF DNES Jaroslava Kmenty na článek mého (bývalého) kolegy Martina Fendrycha z Týdne. Protože je oba znám a považuji je za milé a příjemné lidi, byla pro mne jejich ostrá výměna názorů trochu nepříjemná - ovšem každý má právo se pohádat dle libosti, určitě i k výměně názorů je tento blog určen.

NEJvyšší karmu na redakčním blogu MF DNES měl příspěvek reportéra Ondřeje Šťastného, který na vlastní kůži popsal poměry v léčebně dlouhodobě nemocných - když se na několik dnů stal sanitářem, aniž by prozradil svoji totožnost. Příspěvek se rozhodl napsat sám, jeho reportáž totiž vzbudila dost negativních ohlasů - čtenáři blogu ho však podle karmy určitě ocenili.

NEJčtenější (a také nejkontroverznější) byl ovšem článek vysvětlující vznik obálky Magazínu DNES s nahými ňadry na titulní straně. Lidé na příspěvek klikli více než 43tisíckrát. Považovali jsme za správné popsat, proč jsme se k takovému kroku odhodlali. Zda se nám to povedlo, je samozřejmě na vás.

NEJkontroverznější nicméně asi nebyl příspěvek o ňadrech, ale vcelku ostrý, po mém soudu však hluboce pravdivý text o některých diskutujících pod články Cenzore, ty svině modrobolševická! Právo říkat pravdu skutečně neznamená, že na iDNES.cz musí vycházet všechno, co vyplave z kdejaké stoky. (P.S. Diskuse u tohoto článku byla - jak jinak - vpravdě vášnivá, počet příspěvků překročil číslo 600).

NEJosobnější příspěvek - to je samozřejmě nejasná kategorie svádící k vyznání sebelásky. Snad mi odpustíte ten náběh k narcismu, já ovšem netvrdím, že by to byl nejlepší příspěvek na tomto blogu, jen že si ho osobně nejvíce pamatuji. Šlo o můj text, v němž popisuji, jak mne Jiří Paroubek (vůbec populární postava) označil za politického metrosexuála. Text Jak mě Paroubek nazval politickým metrosexuálem ovšem nevznikl jen (☺) kvůli sebepropagaci vlastního jména. Považoval jsem za skutečně nutné předsedovi ČSSD odpovědět, současně jsem už však nechtěl debatu vést na omezeném prostoru stránek tištěného deníku.

NEJšťavnatěji však, řekl bych, pozurážel někoho z nás jiný politik, respektive možná to nebyla nejšťavnatější urážka, ale určitě byla nejpeprnější z těch, jejichž popis se na redakčním blogu objevil. Kolegu Adama Bartoše nazval Miroslav Kalousek při telefonickém hovoru kreaturou. "Jste kreatura, pane redaktore," sdělil mu lakonicky svou nenapodobitelnou dikcí. Kolega Bartoš nemohl odolat, aby o tom naše čtenáře na redakčním blogu nezpravil. Jeho telefonická zkušenost s Miroslavem Kalouskem za přečtení stojí i dnes. Čtenáři s článkem zjevně souzněli, Adam Bartoš si vysloužil karmu přes 45. Pozoruhodný může být tento příspěvek zvláště teď, když Kalousek zakládá údajnou „novou naději" české politiky...

Taková je stručná bilance. Za nějakou dobu přijde určitě další bilance - tentokrát už redakčního blogu týmu DNES. Těšíme se, že u toho zase budete s námi.

Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES

Foto: MF DNES/iDNES.cz

 *

Všechny články z původních redakčních blogů najdete tady a tady. 

 *