Považuji akci Děkujeme-odcházíme za prospěšnou

Češi jsou národem diskutérů. Nic proti tomu, ale štve mne, že i naše vláda, respektive její členové mají pořád tolik času na diskutování s lékařskými odbory místo toho aby se plně věnovali tvorbě koncepce  toho, co zdravotnictví pro vyvedení z krize akutně potřebuje.

Štve mne, že místo toho aby se vláda zabývala tvorbou ucelených koncepcí důchodové a zdravotní reformy, zlepšení právního a podnikatelského prostředí se  zdržuje zcela zbytečnými diskuzemi s lidmi jako jsou pánové Kubek a Engel.

Domnívám se především, že by se měl pan ministr Heger zachovat jako každý sebevědomý krizový manažer, který zná cíle které dosáhnout.  Zejména by měl  urychleně předložit k diskuzi odborné i laické veřejnosti zcela konkrétní  postupné kroky, jak chce vláda vyřešit zoufalý stav ve kterém se  naše zdravotnictví nachází. Na základě odborných i politických argumentů hodných zřetele tento plán korigovat, zpracovat závazný časový harmonogram  a začít jej etapovitě zavádět do praxe. Nic a nikdo, je-li opravdu dobrý  manažer, jej nesmí  od praxí ověřeného krizového managementu odvést stranou.  Každé řešení krizových situací někoho bude bolet, s tím se musí počítat, ale krizový manažer  to přijme jako nezvratitelný fakt a dál se tímto problémem nemůže donekonečna zabývat.. Restrukturalizace krizí zasaženého odvětví je nejvíce bolestivá vždy pro ty , kteří se proti ozdravění postaví z pozice svých separátních zájmů, což akce Děkujeme-odejdeme bezpochyby je.  Podle mého názoru je  pro pana ministra Hegera jen plýtváním energie a času  se dále vážně zabývat planými řečičkami pana Engela a spol..

Proč jsem se stal  zastánce akce „Děkujeme odejdeme“:

1. Po odmítnutí  kompromisních návrhů Ministerstva zdravotnictví ze strany LOK je každému rozumně uvažujícímu občanu jasné, že se LOK dohodnout nikdy nemínil a panu Engelovi muselo dojít, není-li úplný hlupák, že už nenastane tzv. Stokholmský syndrom, kdy sympatie  rukojmího se obrátí ve prospěch vyděrače, v což po celou dobu této vyděračské akce ve skrytu duše doufal . Naopak: Se stále pokračující neústupností LOK roste počet  rukojmích , nás občanů, jejichž sympatie se od LOK odklánějí a  sympatizují s ministrem Hegerem. I ČSSD pochopila, že podpora LOK ji žádné politické body nepřinese a tak se drží stranou. Vláda musí  zřetelně cítit, že sympatie veřejnosti jsou většinově na její straně a podle toho s LOK jednat.
2. K žádnému kolapsu zdravotnictví dojít nemůže, protože možná  jeden ze sta lékařů, kteří výpověď podali to z odchodem do zahraničí myslel vážně a zbytek jen čeká na příležitost jak se z průšvihu dostat se zdravou kůží. Takže jde jen o to, aby ředitelé nemocnic dovolili zachovat si „tvář“ těm lékařům o které mají zájem, aby výpovědi mohli stáhnout „bez ztráty květinky“ a zbytku říct: Najdi si práci jinde.
3. Ministerstvu zdravotnictví se konečně uvolnily ruce k tomu, aby se stát  přestal míchat do odměňování lékařů a přenechal  zásady  jejich odměňování zřizovatelům, čili krajům a universitám a stanovení konkrétní  výše platu jednotlivým lékařům ponechal v pravomoci  managementu nemocnice stejně jako se to děje v každém podniku. A tak ředitel nemocnice bude moci přidat těm specialistům, kterých je na trhu práce nedostatek jako je v současnosti nedostatek kvalitních anesteziologů … například.  Bude-li smluvní volnost ve vyjednání mzdy a odměn mezi řadovým  lékařem a šéfem kliniky a mezi přednostou kliniky, respektive primářem a vedením nemocnice, budou další nátlaky o něž by se LOK v budoucnu pokoušel pro zviditelní se jejich funkcionářů, zcela bezpředmětné.
4. LOK svou akcí způsobil, že bude  politicky průchodná debata o zavedení školného na lukrativních fakultách, zejména lékařských, což v případě, že to bude provedeno z citem (podpora dobrým studentům  prospěchovým stipendiem, výhodné státně ručené studijní půjčky s dlouhodobou splatností, daňové úlevy mecenášům podporujícím  studenty ze sociálně slabých rodin apod.) projde školné, jak pevně věřím , po počátečním populistickém odporu, i u ČSSD.
5. Ministrovi zdravotnictví touto akcí LOK  se neuvěřitelně uvolnily ruce k provedení opravdu důkladných reforem celého systému zdravotní péče. A netýká se to jen snížení nadlimitního počtu ambulantních lůžek a s tím spojené smysluplné redukce počtu nemocničních  lékařů, ale i důkladné revize činnosti největších odsávačů peněz, kterými jsou fakultní nemocnice včetně revize jejich velikosti i počtů.  Dalším krokem může být inventura počtu nemocničních zařízení s cílem zachovat pod přímou kuratelou státu jen  nezbytný páteřní systém lékařských služeb zejména na úrovni krajů a z fakultních nemocnic vytvořit skutečně universitní nemocnice pod přímou správou lékařských fakult.
6. V koordinaci se zdravotními pojišťovnami  může Ministerstvo zdravotnictví konečně provést v klidu (po rozplynutí se  bouře vyvolané LOK) revizi úhradové vyhlášky s následnou etapou, kterou bude seznam nezbytných léčebných úkonů hrazených z veřejných prostředků aby bylo zachováno ústavní právo na bezplatnou  lékařskou péči a definovat co je nadstandardní péče hrazená z privátních fondů.
7. A v neposlední řadě  připojení pana Kubka k této ryze odborářské akci možná způsobí, že i mezi lékaři  nastane vhodné klima k diskuzi o smysluplnosti povinného členství v ČLK a někdo z jejich řad bude dřív nebo později  iniciovat  návrh na proměnu této organizace  v prestižní stavovskou organizaci, kde členstvím bude  ctí a ne nežádanou povinností.

A tak děkuji panu Engelovi a celému LOK, že  svou akcí v podstatě přinutili vládu aby se situací ve zdravotnictví začala zabývat prioritně a zároveň ukázal veřejnosti, že dost velká množina lékařů jsou v podstatě jen lidé trpící profesním narcismem. Pan Engel a ostatní jeho následovníci  nezasluhují nadále  úctu a respekt, který profesi  lékaře po právu přináleží a tak by se nikdo neměl s nimi a jejich dalším osudem  nadále zabývat.

Z výše uvedených důvodů  jsem rád, že  akce DĚKUJEME -  ODEJDEME  začala, protože nás  její organizátoři dotlačili do situace, kdy už uhnout ze zdravotních reforem nemůže nikdo.