Odbory a politka

Odbory nemohou být už ze své podstaty apolitické, ale musí být, vzhledem ke svému poslání politicky neutrální Zastupují totiž zaměstnance, kteří mají různé politické názory a tak by podporou politiky jedné strany automaticky diskriminovali politické postoje člena, který by s politikou strany se kterou sympatizuje  vedení odborů nesouhlasil.

Historie britské Labour Party , to je  politické strany, která byla založena, dlouho  financována a fakticky i řízena odbory je  myslím dostačující ukázkou kam až mohou zásahy do hospodářství i celostátní   politiky ze strany odborových předáků dojít.   Když několik socialistických vlád dovedlo britské hospodářství na pokraj krachu  (např. inflace za Callaghanovy socialistické vlády v roce 1975 dosahoval více jak 25%, hodnota libry neustále klesala a konkurenceschopnost britského průmyslu značně zaostávala za kontinentální Evropou) ,  odklonila se přízeň voličů od této strany a Labour Party utrpěla zdrcující volební porážku.

Odboroví vůdci ve vedení Labour Party  se s volební porážkou nesmířili a snažili se vyvolat v zemi chaos. Vyhlásili nejprve generální stávku v britských dolech, pak v ocelářském a hutním průmyslu a nakonec v docích. Jedině nekompromisní postoj premiérky Margaret Thatcher, která se odmítla podrobit požadavkům odborů způsobil, že britské hospodářství nejenom nepropadlo chaosu, ale postupně se zotavovalo, inflace se dostala pod hranici 2% a libra se stala opět stabilní měnou.  A tak  velká politická angažovanost odborových předáků způsobila v konečném efektu ztrátu akceschopnosti britských odborů, snížení počtu odborově organizovaných  i naprostou ztrátu jejich popularity ve veřejnosti. Následoval  rozkol v Labour Party, kde byli odboroví vůdci z vedení této strany vpravdě vytlačeni sice také levicovými, ale  realisticky uvažujícími politiky.  Návrat Labour Party  na politické výsluní definitivně nastal  až nástupem Tonyho Blaira, který zcela zásadním způsobem odtrhnul tuto stranu od vlivu odborů svým programem New Labour.

Tolik exkurs do historie k objasnění toho, kam mohou zavést odbory  neukojené ambice odborových vůdců.

Poslední dobou lze pozorovat snahu odborových předáků směrovat  naše odbory do antagonistické pozice vůči vládě.  Zdánlivě  používají odborářskou terminologii, ale jejich záměrem je  co nejvíce  ztížit vládě realizaci nezbytných  reforem, které sice budou bolet každého, ale které tak nezbytně potřebujeme. Vystoupení předsedy ČMKOS Zavadila i předsedy OS KOVO Středuly, např. tuto neděli v Kongresovém paláci,  už nemohou nikoho nechat v pochybnostech o co jim jde. Z úst pana Středuly dokonce zazněla slova o generální stávce, bude-li vláda pokračovat v realizaci reforem. A to jsou natolik znepokojivá slova, že začíná existovat obava o odklonu odborů od jejich podstaty ochránců práv zaměstnanců a začal příklon k politické angažovanosti jako tomu bylo v období Února 1948. Možná  se pánové Zavadil, Středula a jiní odboroví předáci domnívají, že pod vlivem Engelova „Pyrhova vítězství“  Nečasovu vládu vyhrožováním donutí od reforem odstoupit, takže chtějí jen zastrašovat, ale osobně doufám, že se bude v reformách pokračovat i přes výhrůžky odborů.

Jsem optimista a tak si myslím, že silácké řeči jsou jen  prostředkem k postupu na vyšší posty. Že předseda ČMKOS  Zavadil si jen připravuje půdu  a chce  svého předchůdce v této funkci, Milana Štěcha následovat do Senátu ČR ,  stejně jako ten následoval do Senátu  svého předchůdce na postu předsedy ČMKOS JUDr. Falbra. A pan Středula se  chce zase stát  předsedou ČMKOS…atd…atd. Takže zatím  vnímám  rasantní slova o generální stávce jen jako pokus o zviditelnění se těchto pánů. Byl bych rád, kdyby můj optimismus v pevnost vlády a ve smysl pro soudnost odborových předáků byl založen na reálných předpokladech. Když se však mýlím, tak nás  tito pánové zavedou na  „Řeckou cestu“. A to nejenom odboráře, ale nás všechny!

Mimochodem existuje i jiné historické poučení: Než se zapletly americké odbory s mafií a přestaly tak hájit opravdové zájmy a práva svých členů proti zaměstnavatelům, tak měly skoro stoprocentní organizovanost např. mezi řidiči nebo ocelářskými dělníky. Dnes je to jen zlomek. Poučí-li  se z toho i české odbory, to ukáže možná už blízká budoucnost.