O penězích

„Život je krásnej, dokonce někdy i bez peněz“   meditoval  Miro Vojtic když jsme seděli  u lahve Rakije na vrcholu Triglavu

„Kdo říká, že jej peníze nezajímají je blbec“ filozofoval kamarád Pepa po třetím pivě

Tento článek  je určen jen  tomu, kdo se neprotiví faktu, že vše na světě má svou cenu a nic  na světe nedostaneme zadarmo.  Je sice  hrubým zkreslením si myslet, že cena je vždy vyjádřitelná v penězích, ale je dobré vědět, že peníze u všeho, co dělá podmínky pro náš kvalitní život hrají nějakou roli. Například  láska má svou cenu, a to velkou cenu ,  ale  vyjádřit  její hodnotu  penězi to určitě  nejde, stejně tak hodnota přátelství se těžko vyjadřuje v penězích,  a tak mnoho romantických  duší  si neuvědomí zavčas, že  i v těchto pocitových  kategoriích hrají peníze sice  sekundární, ale  velmi důležitou roli. Kdo to nepochopí se celý život diví proč se právě jemu  štěstí vyhýbá a je-li to muž, tak proč jej opouštějí ženy.  Poznal jsem  hodně velkých, romantických i vášnivých lásek, které byly prožívány se vším, co lásku dělá tím nejkrásnějším pocitem člověka. Ale nepochopení, že i  život v lásce se nevyhne konfrontací s reáliemi  života, způsobilo její zbytečně předčasný konec.  Se dvěma dětmi v podnájmu jednopokojového bytu, bez auta, bez dovolených, bez možnosti cestovat, nemít prostředky chodit  podle svých  zájmů „za kulturou“ a bez perspektivy, že se to zlepší  se velmi těžko udržuje při životě láska.

„Porozumíš-li funkci peněz, naučíš se je mít rád.“  řekl prof. Sedlák , můj nezapomenutelný učitel ekonomie

Jinými slovy: Jedním  z projevů svobodného člověka je to, že se sám rozhoduje  jak chce žít a podle toho se rozhoduje kolik  peněz  pro svůj život potřebuje. Takže i podle toho, kolik peněz ke svému životu potřebujeme se rozhodujeme jakou  práci  budeme vykonávat. Je to silně zjednodušená úvaha (naprosto pomíjím faktor uspokojení z práce apod.), to si velmi dobře uvědomuji, ale pro účely tohoto článku je to nutné. Je totiž důležité si uvědomit, že o tom jak kvalitní život budeme žít  nerozhoduje nikdo jiný, než my sami. A můžeme  s tímto faktem polemizovat jak chceme, přesto se nevyhneme závěru, že o kvalitě života rozhoduje s velké míry i to, zda jsme  schopni, či ochotni vydělat tolik  peněz, kolik jich   pro námi určenou kvalitu našeho života potřebujeme.

„Chceš-li čehokoliv v životě dosáhnout,  zaměř se na cíl  nikoliv na to, že nemáš peníze“.  Výrok připisovaný  Edisonovi

Jakékoliv nářky na to jak  je  nespravedlivé, že učitelka mateřské školy nemůže cestovat stejně jako pojišťovací makléř jsou velmi falešné. Je to realita, kterou když vezmeme na vědomí,  osvobodíme se od všeho, co nám brání  splnit si svoje životní cíle!

„ Člověk, který  si sám stanovil  životní cíl a ke splnění tohoto cíle podřídil  režim svého života zaslouží obdiv. „  Norman Peal

Znám jednu vysokoškolsky vzdělanou ženu, která pracuje s mentálně postiženými dětmi. Když  s ní mluvím o její práci, tak  cítím tolik pozitivních emocí, že je zcela zřejmé jak pro svou práci žije a je při práci s dětmi šťastná. Má svou práci ráda, uspokojení s práce  je její prioritou a tak se musela smířit  s tím, že nebude mít nikdy po materiální stránce životní úroveň  jako má jiná vysokoškolačka, například právnička.  Své materiální potřeby  přizpůsobila  tomuto faktu, občas si postěžuje, ale to nemění  nic na tom, že  žije v pohodě.  Obdivuji ji velice, protože já bych to nedokázal.

Psal se rok 1991. Jeden mladý muž se  rozhodl, že založí společnost, která bude jednou konkurovat zavedeným  velkým firmám  v oboru.  Jeho vize byla tak silná a propracovaná, že  do toho rizika šli s ním jeho nejbližší kolegové v práci i rodina. Do podniku vložil veškeré své úspory i úspory celé rodiny, dokonce prodal  i rodinný dům.  Když jsem jej poznal, tak pět let neměl dovolenou a bral v podstatě minimální mzdu i když velmi intenzivně  pracoval mnoho hodin denně.  Odmítal se zúčastňovat podvodných výběrových řízení, odmítal  nekorektní jednání v obchodních vztazích a  nebál se okamžitě  rozejít s každým, kdo nepracoval kvalitně.  Po nedělích se  naučil anglicky a německy, průběžně se seznamoval  s organizací  práce i používanými technologiemi konkurence. Dnes  je jeho firma  jedna s nejrespektovanějších v oboru a to nejenom v České republice. Více jak 200 zaměstnanců má nadprůměrné mzdy  a sociální výhody, které jim mohou  všichni závidět.. Samozřejmě je dnes milionář, jeho životní úroveň se o řády liší od mé, ale já před ním v úctě a respektu smekám pomyslný klobouk.

„Chudoba cti netratí, ale to je jediné positivní, co se  o tom dá říci.“ mi říkala mamka a proto jsem se v mládí rozhodl nebýt chudý“

Je nesmyslné  a kontraproduktivní si s výše napsaného odvodit , že kvalita  života  je přímo úměrná množství peněz, které vlastníme. Lidé, kteří lpí na penězích a zapomínají na jejich  velmi výstižné označení „oběživo“  nemívají většinou kvalitní život. Zaměřují se totiž na vydělávání peněz a uniká jim,k čemu vlastně peníze slouží. Neuvědomují si, že peníze máme na to, abychom si život jejich utrácením zpříjemnili a ne abychom je schraňovali.   Já osobně jsem velmi  líný a pohodlný člověk. Kvůli tomu, abych měl v bance konto nebo pro  pouhé vědomí, že mám  pod polštářem bankovky bych se ani nezvedl z postele. Ale vidina, že pojedu  do Alp lyžovat nebo se projet  do jižní Francie na kole  nebo chuť se setkat se zajímavými lidmi při golfu mne  vždy  vyburcuje k tomu, abych se místo čekání na to co mi nabídne stát rozhlédl a promyslel jak nejlépe prodat to co  umím, ovšem  za podmínky, že mne ta práce musí bavit. Výhodou je to, že jsem se naučil  svou práci mít rád a má mnohokráte potvrzená zkušenost říká: Mám-li to co dělám skutečně rád, tak za  takovou práci vždy někdo dobře zaplatí. Ovšem, za jedné podmínky…musím být připraven nést svou vlastní odpovědnost za  sebe sama i za své činy.

„Pro  šťastný život není důležité být boháč, ale velmi důležité je nebýt chudý.“   Robert T. Kiyosaki v knize „Bohatý táta / Chudý táta“