Kdyby byl stát firmou tak by nemohl reálně fungovat

K napsání článku mne inspiroval jeden z Matějkových blogů. Porovnat stát s firmou je zábavná hra, která hodně odhalí. Zkuste si ji zahrát se mnou.

Takže si stát představte jako obecně prospěšnou společnost v níž jsou povinně všichni občané. Absurditou je, že spolurozhodovat, tedy právo volit do orgánů této "společnosti" mají  i ti z občanů, kteří se svévolně a bezdůvodně  odmítají podílet na tvorbě jejich aktiv. Z této společnosti lze vystoupit jedině emigrací a to bez náhrady. Společnost/stát je založena za účelem obhajoby a správy obecně prospěšných zájmů všech svých členů – akcionářů a členové jejích orgánů by měli přistupovat  ke svým funkcím s péči řádného hospodáře.

Pokusil jsem se ve své fantazii udělat soupis orgánů a hiearchii práv a povinností této imaginární společnosti  a inspirativně (ne tedy zcela přesně) zásad funkce akciové společnosti.

Valná hromada společnosti jejíž členy jsou všichni občané ČR mající volební právo, je svolávána jednou za čtyři roky s jediným bodem programu: „Zvolit  Představenstvo společnosti“. Dále je svolána Valná hromada z libovůle členů Představenstva za účelem všeobecného schválení některých mezinárodních smluv. Schválit tyto smlouvy náleží mezi základní občanské povinnosti člena společnosti. (Jejich neschválení může být považováno za akt politické nekorektnosti a z toho důvodu může být akt schvalování i několikrát  opakovaný)  Jinou pravomoc nemá!

Představenstvo , které vystupuje pod názvem „Parlament České republiky“ má dvě komory a je statutárním zástupcem společnosti; Její členové funkci vykonávají jako občané uvolnění z běžných občanských povinností a mají skoro neomezenou imunitu vylučující vymáhání pro ostatní občany běžných práv a povinností. Odměnu a výši paušálních náhrad spojených s výkonem jejich práce si stanovují sami. Výše odměny a služebních náhrad člena Představenstva nesmí být nikým zpochybňována, či kontrolována. O rozsahu i náplni  pracovní doby rozhoduje každý člen Představenstva samostatně. Členové představenstva nenesou žádnou trestní ani hmotně právní odpovědnost za své činy. Představenstvo schvaluje stanovy společnosti zvané Ústava ČR,stanovuje pravidla pro všeobecně závazné části vnitřního řádu společnosti zvané zákony a schvaluje rozpočet společnosti. Představenstvo schvaluje mezinárodní smlouvy a  jiné smluvní závazky společnosti navenek, kterými může být i omezena suverenita společnosti. Představenstvo svolává Valnou hromadu společnosti.

Prezident společnosti jehož hlavní funkcí je být respektovaným reprezentantem společnosti navenek je volen Představenstvem. Skutečně výkonné pravomoci prakticky žádné nemá. Prezident je přímým zaměstnancem společnosti jehož pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, ale privilegia vyplývající z jeho funkce (např.beztrestnost) má doživotně spolu se zvláštní rentou přiznanou mu bez ohledu na dosažení věku, či návaznosti na jeho předchozí příjmy. Prezident společnosti jmenuje a odvolává  na návrh části Představenstva společnosti členy správní rady-vládu, členy několika stupňové Dozorčí rady , která je obecně nazvána jako "Soudy",členy finančního orgánu společnosti nazvaného ČNB a předsedu i místopředsedu kontrolní komise nazvané Nejvyšší kontrolní úřad.

Správní rada, která vystupuje pod názvem „Vláda ČR“. Členové Správní rady jsou zaměstnanci společnosti. Správní rada vykonává v přenesené působnosti jí svěřené funkce statutárního orgánu, řídí  činnost společnosti, jedná jejím jménem, předkládá Představenstvu návrhy zákonů a jiných všeobecně závazných vnitřních předpisů ke schválení a s péčí řádného hospodáře spravuje její majetek. Správní rada je kolektivním výkonným orgánem společnosti, ale každý její člen jedná navenek samostatně. Správní rada je odpovědná za vypracování rozpočtu Společnosti a po schválení Správní radou i za jeho plnění. Formálním řízením činnosti Správní rady je pověřen Prezidentem jmenovaný předseda, slangově nazývaný jako „Premiér“, Funkce „Premiéra“ není spojená s reálnými pravomocemi, ani osobní odpovědností. "Premiér pouze organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu dočasně svěřeny. Žádný člen Správní rady však nenese osobní odpovědnost za svá jednání i když prokazatelně poruší zásady správného hospodaření se svěřeným majetkem, a za porušení svých povinností (například za neomluvenou neúčast při jednáních orgánu) nemůže být potrestán.

Dozorčí rada, kontroluje pod svým názvem „Soudní moc“ prostřednictvím svých členů, nazývaných „Soudci“ dodržování Stanov společnosti zvaných "Ústava" a ostatních obecně závazných vnitřních předpisů společnosti. Každý její člen jedná samostatně při určování výše trestu za jejich porušení. Členové dozorčí rady jsou při výkonu své funkce nezávislí. Členy Dozorčí rady jmenuje na návrh Správní rady Prezident společnosti. Členství v dozorčí radě je doživotní (!) a člen může být odvolán jen na základě usnesení zvláštního orgánu té samé rady. Členové Dozorčí rady nenesou osobní odpovědnost za svá rozhodnutí, nejsou postižitelní za následky svých rozhodnutí i když z nedbalosti  nebo z nesprávného posouzení dané věci způsobí škodu značného rozsahu.Jejich činnost nesmí být nikým kontrolována ani veřejně kritizována

UFFF!

Je mi jasné, že srovnávám, pro mnohé čtenáře velmi hloupě, jablka s hruškami a že  jakákoliv paralela  fungování státu a jakékoliv společnosti  je nemístná, ale toto popuštění fantazie mi umožnilo pod jiným úhlem pohledu nahlédnout do absurdností řízení a správy našeho státu. A tak mi, díky této nadsázky došlo, že kdyby byla jakákoliv společnost a je jedno zda by šlo o společnost obchodní, či obecně prospěšnou, spravována a řízena stejně  jako je spravován a řízen tento stát, tak by nejenom  zkrachovala, ale dost velká část členů jejich výkonných i správních orgánů by čelilo trestní odpovědnosti za svá rozhodnutí. Každý člen vedení jakékoliv společnosti má, na rozdíl od  řídících a správních orgánů státu, osobní odpovědnost a to hmotnou i trestní. Takže vědomí následků uvedené odpovědnosti je jedním z primárních důvodů, proč jsou nuceni členové orgánů "normálních" společností své povinnosti plnit. Absence osobní odpovědnosti za své jednání u členů Parlamentu,  vlády i soudů je hlavním důvodem jejich mnohdy značně nezodpovědného jednání, stejně tak, že není řešen stav, kdy některý s orgánů státu, zejména soudy, si uzurpuje větší moc než je mu zákonem dána. Příkladem je omedzení státní suverenity schválením Lisabonské smlouvy nebo záruky za dluhy jiných států  bez pověření občany ČR v referendu.

Podle mne stojí za zvážení, zda pravomoc vyhlásit volby nemá být svěřena i občanům prostřednictvím referenda, když trpělivost většiny občanů s nemravnými činy  volených zástupců je u konce. I to by mohlo být jistým mementem pro všechny, kdo si ze státu udělali vlastní společnost sloužící z dosažení soukromých zisků, popřípadě nereflektují dlouhodobě na skutečné potřeby a zájmy svých voličů, dále jestli je správné, že je funkce soudce doživotní a zda by neměl být se členy vlády sepsán rozsah jejich obecné (to jest i hmotné) odpovědnosti za škody způsobené jeiich porušením práv a povinností jako je tomu u členů orgánů obchodních společností a to  zvláštním zákonem!