I komická zápletka je zápletka a některá zápletka se může změnit ve smyčku. Veselé příběhy se stávají veselými až posléze. Kdo v reálu žije veselý život, nemá veselé příhody s komickou zápletkou.
Čemu se lidé smějí a co považují za zábavné? Za zábavné rozhodně nepovažují vyprávění o tom, jak někdo vyhrál jackpot ve Sportce a za výhru si koupil vilu a dvě BMW. Mnohem zábavnější by bylo, kdyby si někdo jen myslel, že vyhrál jackpot ve Sportce, zaplatil útratu za celou hospodu a ráno zjistil, že nic nevyhrál. Líčení, jak jsem příjemně strávil dovolenou u moře, rozesměje jen blázna. Pokud by nepřišla alespoň nějaká ta faraonova pomsta a následné tři dny přísné diety uprostřed all-inclusiv překypujících švédských stolů, není o čem „vesele“ vypravovat. Nikomu, na kom mi záleží, nepřeji, aby v reálném životě prožil komické trable se ztracenými kufry, průjmem uprostřed udílení státních cen ve Španělském sále nebo probuzení s cizí ošklivou ženou v cizím pokoji.
Dobrovolně se do role komika nehrne skoro nikdo, ženy pak už vůbec ne. Zábavným to jo, ale komickým ani zanic. To samozřejmě neplatí pro komiky z povolání, co celý život rozdávají lidem smích. O jejich „veselém“ životě kdysi složil Petr Novák píseň Klaunova zpověď. Navíc je hodně povolaných šašků, ale jen málo vyvolených klaunů. Být řadovým bavičem lidové zábavy je asi pěkná rachota. Úplně si dovedu představit strašidelné sny, které ho budí uprostřed noci. One man show v mrazivě tichém sále, ve kterém jediným zvukem je křečovitý řehot komika smějícího se vlastnímu vtipu. Druhým zvukem pak je vrzání sedadel odcházejících diváků.
Kromě toho za vrozenou komičnost, jež může být i velmi dobrým zdrojem obživy a často i slávy, se musí draze platit. Rodilý komik málokdy odpovídá obecným měřítkům tělesné dokonalosti. Michelangelův David by nedokázal být komický, i kdyby se rozkrájel. Hlavně u žen by více než-li bránici dráždil jiné části jejich těla. Komik musí být vždy čímsi nedokonalým, rozhodně ne krasavec. Smát se krasavci je od přírody těžké, leda když mu rupne guma u kalhot a i to není tak jisté. Pro komiku jsou předurčeni muži malí, tlustí nebo naopak donkichotsky vyčouhlí a vyzáblí. Uplatnit se může i velký neohrabaný mamlas - „slonbidlo“. Mužný baryton je ale spíše na závadu. Lepší je skřehotavý tenor a když už bas, tak medvědovitě huhňavý. U žen komiček rozhodně není podmínkou, aby měly postavu tvarovanou fitnessem. V ženských komických rolích se často řeší nadváha, trable se sháněním manžela apod. Pokud však nehrají tchyně, mohou být i přirozeně hezké. Jinak by to ani nešlo. Roli mladé a škaredé by odmítla i škaredá.
Každopádně, pokud je někdo svým zjevem a svým chováním předurčen státi se komikem, ale nechce být komikem, není o co stát. Když se k tomu přidá nikým nevyžadovaná schopnost přivolávat trable, jež se stanou legrační až za půl roku při sklence vína s přáteli, je přímo zle. Žijeme v době, kdy všichni chtějí být kontinuálně happy. Vesele se usmívající smajlíci na nás padají jako silvestrovské konfety. No jo, ale kdo bude dělat komika?
