Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Pokud je to pravda, tak v posledních několika letech dráždím bosou nohou hada.
Děje se tak od té doby, co se s manželkou pravidelně zúčastňujeme silvestrovských „převlékacích“ večírků. Hostitel vždy s dostatečným časovým předstihem vyhlásí téma /např. První republika / a každý účastník si pak musí vymyslet převlek, který by odpovídal zadanému tématu. Jelikož většina účastníků přichází na večírek ve dvojici, bývá podmínkou, že pár musí spolu ladit. Kdyby například moje žena byla za krásnou Adinu Mandlovou, nezbývalo by mi, než jít za Oldřicha Nového a naopak, kdybych si s ohledem na své křestní jméno zvolil převlek včelího trubce Vilíka, musela by jít žena za včelku Máju. Zádrhelem také je, že ženy, na rozdíl od mužů, se rády a velmi dlouho strojí, líčí se a vymýšlejí různé outfity, ale na druhé straně, také na rozdíl od mužů, nerady si samy ze sebe dělají srandu. Uznávám, že strávit poslední večer roku sice ne rovnou s cizí ale aspoň převlečenou ženou v cizím pokoji sice slibuje zábavu, někdy však naopak trapas, který se převalí do prvního ledna a tím pádem i dalších dnů. Zatím se tak nestalo, ale jen díky tomu, že oheň na střeše se vždycky nějak podařilo v zárodku uhasit.
Kritická je už samotná příprava. Když jsme se poprvé rozhodli, že nebudeme znuděně sledovat jak se seriálové celebrity náramně baví, a raději se sami aktivně zúčastníme kostýmní komedie, zjistil jsem, že můj šatník neobsahuje nic legračního.
„Ten hnusný kabát, který jsi odmítl dát do starých hadrů, naštěstí máš. Když ho na sebe hodíš, jsi, až na to jeho šilhavé oko, celej Columbo,“ řekla mi žena.
Fakt jsem byl naštvaný. Vypadat jako Peter Falk není zrovna terno.
„Pak ovšem ti nezbývá, než že budeš mou neviditelnou manželkou. Budeš se muset nahastrošit tak, aby bylo jasné, proč tě já, poručík Columbo, raději nechávám doma. Budeme nejlegračnější pár silvestrovského večera. To si piš.“
„Raději bych teda opravdu zůstala doma. „
„To by bylo nejvíce stylové, ale nebuď takový maximalista…“ Pro představu postupně houstnoucí atmosféry snad tento úryvek našeho dialogu by mohl stačit...
Kritické momenty nepřináší jen příprava, ale i přesun. Na Silvestra se sice všeobecně blbne, ale maškarní rej přece jen bývá až o dva měsíce později. Například plížit se v podvečer posledního dne roku namaskován jako černoch, který jako by právě vystoupil z románu Marka Twaina, působí dost divně až hrůzostrašně. Proto náš přesun pod rouškou tmy vždy hrozil potenciálním trapasem. V privátním přítmí kabiny auta jsme však doposud vždy byli v relativním bezpečí. Jednou však nastražená motyka uhodila. Docházel nám benzín a museli jsme zastavit u čerpací stanice. Po hádce, kdo zavinil, že máme prázdnou nádrž , /jeli jsme manželčiným autem, takže vina byla zcela jednoznačná/ ,následoval spor, kdo půjde na benzínku zaplatit a obětuje tak svou dobrou pověst. Ten rok byl převlékací večírek ve znamení transvestity show, takže jediné místo, kde bych splynul s okolím, byl Buloňský lesík v Paříži.
„Ty jsi dnes řidička, takže jsi na řadě!“
„Od kdy tankuje ženská benzín, když v autě sedí chlap!“
„Kdo je dnes večer chlap a kdo ženská je na první pohled jasné. Vypadám jak šlapka z Perlovky!“
Nakonec jsem ustoupil. Sundal jsem si paruku a zachumlal se do kabátu a šálou si zakryl křiklavě nalíčený obličej. Tak vystrašenou obsluhu jsem už nikdy předtím a nikdy potom neviděl.
„Ne, to není loupežné přepadení“, zahuhlal jsem do šály, nechal na pultě dvě stovky vrácené nazpět roztřesenou pokladní a rychle zmizel.
Letos, vlastně už loni, to také mohlo dopadnout všelijak. Tentokrát se měl každý vydávat za toho, kým by byl, kdyby nebyl tím, čím je. Moje žena toužila být letuškou. Jako ten "rozumnější" z nás dvou jsem jí to rozmluvil.
„Pleteš si zadání. Nejde o to, o čem jsme platonicky snili, ale o to, jak bychom dopadli, kdyby se nám nepodařilo být tím, čím jsme. Právě v tom spočívá celý vtip. Chápeš?“ Nakonec mi uvěřila. Přesvědčil jsem ji, aby šla za uklízečku a já za typického bezdomovce příležitostně přespávajícího na ubytovně.
Ukázalo se, že můj zdravě racionálně skeptický výklad tématu večírku byl raritní. Hostitelka nás uvítala v nádherném kostýmku letušky Fly Emirates a hostitel pro změnu v uniformě kapitána velkého dopravního letadla. Moc jim to slušelo. Dalšími převleky byla anglická princezna, zpěvačka ustrojená do krásných šatů, jako kdyby měla za okamžik převzít cenu Grammy za nejlepší hudební videoklip, a multimilionář v luxusním obleku zn. Bandi.
„Zabiju tě,“ procedila žena mezi zuby. "Připadám si jak úplná Dorota!" Tohle mi asi jen tak neodpustí, pomyslel jsem si s hrůzou. Když nakonec dorazil Ferda mravenec, služtička v osmém měsíci těhotenství a má sestra v převleku Sestry v akci, byl jsem nakonec vzat na milost. Ucho od džbánu se opět neutrhlo a Nový rok proběhl relativně v klidu a míru.
