Návrh na rozvod se dá opsat z internetu a zbytek vyřeší soud. Žádost o ruku si musí každý zrežírovat sám. Průšvih je, že žádost o ruku musí být překvapivá a zároveň v dotyčné vyvolat pocit nevýslovného štěstí.
Běžný rozvod, který chtějí oba, stojí na soudních poplatcích dva tisíce korun. Žádost o ruku jen za snubní prsten přijde desetkrát dráže. Svatební poradci doporučují pro průměrně vydělávajícího žadatele o ruku např. skromnější zásnubní čtrnáctikarátový prsten s černými a bílými diamanty za 23 tisíc korun. K tomu se musí připočítat účet za romantickou večeři a kdoví co ještě. Čert vezmi peníze. Horší je, že zatímco si rozvod režíruje soud, žádost o ruku si žadatel o ruku musí amatérským způsobem režírovat sám. Jak jsem se totiž dočetl, žádost o ruku by vždycky měla být překvapující až šokující a přesto by zároveň měla v dotyčné vyvolat pocit nekonečného štěstí do té doby nepoznaného. Z výše uvedeného vyplývá, že budoucí ženich, /možná ovšem poprvé a naposled/, se nebude moci se svou nadcházející předem poradit, jakým způsobem ji o ruku požádá. Nedovedu si představit, že bych své vyvolené úředně oznamovacím způsobem řekl, že ji příští měsíc chci požádat o ruku a zatím nevím, jestli ji mám pozvat na romantickou večeři s žertovným překvapením, nebo požádat její maminku ať upeče husu, kterou ji samozřejmě oproti účtu plně uhradím.
Pak je tu problém obsahu samotné žádosti o ruku. Návrh na rozvod se dá opsat podle vzoru snadno dohledatelného na internetu. Žádost o ruku však rozhodně nejde drmolit podle nějakého předpřipraveného mustru, do kterého se jen doplní příslušné generálie. Před uchazečem tak stojí úkol nějak sesmolit možná nejdůležitější slohovku ve svém životě, kterou později bude muset v pokleku na levém koleni vroucně odrecitovat.
Abych řekl pravdu, ani se mi nechce věřit, že i bez cizí pomoci svatebních poradců a mentorů, jsem bez většího trapasu dokázal svou nynější manželku požádat o ruku a nepřimět ji k demonstrativnímu odchodu od restauračního stolu s nedopitou sedmičkou bílého vína. Jediným kritickým okamžikem byla právě ta láhev s vinětou s vyobrazením Tří Grácií. Ve své žádosti o ruku jsem svou vyvolenou poeticky přirovnal k jedné z těch tří neoděných krasavic, načež se mne zeptala, kterou z té švédské trojky nahotinek mám konkrétně na mysli.
Kdybych se však měl řídit hollywoodským návodem, jak požádat dívku svého srdce o ruku, asi by se můj život ubíral zcela jiným směrem. Když shrnu všechna doporučení a rady svatebních poradců /většina z nich jsou tajní spolupracovníci klenotnické a hotelové lobby/, tak pravděpodobnost krizového scénáře je rozhodně větší než malá.
Radu koupit své milé hodnotný šperk bych ještě akceptoval, ale křečovitou snahu o překvapení za každou cenu už nikoliv. Naprostou pitomostí je nechat zapéci třicetitisícový snubní prsten do zákusku nebo po vzoru z pohádky Zlatovláska vnořit do husté jihočeské kulajdy. Pokud si vaše láska o tvrdý kov vylomí přední zub, tak to je ještě ta lepší varianta. Alespoň ji přesvědčíte, že si ji nechcete vzít jen pro její krásu. Horší by bylo, kdyby prsten snědla. Dopředu připravená romantická žádost by změnila svůj obsah : "Ty už jsi tu kulajdu snědla?? Ano, byla fakt výborná. A kde máš ten prsten? Jaký prsten? No ten prsten, co jsem ti dal do polívky! Není ti něco? Ježíšmarjá, ty jsi ho ….snědla. Prsten za třicet tisíc je doslova v p....." Tady veškerá romantika končí.
Ošidná je také rada sehrát scénku z oblíbeného romantického filmu vaší drahé, ve které hlavní hrdina žádá svou dívku o ruku. Přehrání závěrečné scény z filmu Krokodýl Dundee, kde Paul Hogan žádá v přecpané stanici metra Lindu Kozlowski o ruku by mohla v reálu stanice Malostranská vést k zásahu pohotovostní policejní jednotky.
Mentoři doporučují požádat o ruku na místě prvního intimního sblížení. Už vidím tu hrůzu, jak natvrdlý žadatel ve snaze poslechnout tuto radu nad zlato si zničeho nic klekne před svou drahou u hustého keře v blízkosti kulturáku, kde se každý pátek pořádají diskotéky s obsluhou nahoře bez, a vytáhne z kapsy snubní prsten. Po filmu Vratné lahve si už každý rozmyslí zvolit za místo předání snubního prstenu let horkovzdušným balonem, ale ani jiné neotřelé nápady nemusí dopadnout dobře. Třeba zašifrovat větu „vezmeš si mě?“ do rébusu. Pokud ho dívka vašeho srdce ani po půlhodině nevyluští a je evidentně naštvaná, že jste z ní udělal hloupou husičku, je lepší vše zamluvit, rébus zmačkat a za týden nebo dva zkusit něco méně originálního.
Moc bych nedal ani na zastánce tradičních scénářů, protože i u nich se „novodobě“ vyžaduje moment překvapení. Jenže není překvapení jako překvapení. Lidovecko- konzervativní scénář předpokládá, že budoucí ženich vše dopředu předjedná s rodiči své dívky, která tak jako jediná nebude vědět „o co gou“. Stane se z ní v podstatě Mařenka z Prodané nevěsty. Romantika z předminulého století nemusí zabrat.
O některých věcech by se nejspíše nemělo přemýšlet.
