Kdyby si premiér Babiš přečetl o Michaele Šojdrové něco na wikipedii, nemusel z ní udělat mediální hvězdu. Navíc mu přestávám rozumět.
Od tý doby, co pracuji jako lift asistentka, mám fůru času na čtení. Můj svět je internet. Díky němu vím toho více než nějaká encyklopedie. Než jsem se stala „chytrou“, nevěděla jsem o nějaký Michaele Šojdrové nic. Politika mi byla šumafuk. V hlavě mi jakž takž uvízl Havel a Klaus, trochu ještě Zeman, ale mnohem více si pamatuji na pana Proppera a toho Láďu Hrušku, podle kterýho jsem vařívala smažené kuřecí kůžičky a jiné prima recepty za kačku. Jenže teď už dávno vím, že ta nenápadná Šojdrová, pokud jde o sirotky, je v politickém ringu těžká váha. Kdyby Andrej Babiš věděl, to co já, tak by si dal na Šojdrovou větší bacha. V roce 2010 poslala do počítání mediálně mnohem atraktivnějšího Michaela Kocába a v pátým kole už jeho trenér hodil do ringu ručník. Ministr Kocáb příliš tlačil na pilu a prosazoval, aby lidi v registrovaném partnerství si mohli osvojovat sirotky. Šojdrová tehdy získala všechny, kteří ji teď nemohou přijít na jméno, aby se homosexuálům děti, včetně oboustranných sirotků, do osvojení nedávaly. Pod její protest -Dobro dětí především- se podepsalo skoro patnáct tisíc petentů. Fakt nekecám, je to všechno na wikipedii. Od tý doby ranař Kocáb už jen paběrkoval a nakonec skončil v politice jako pouťovej zápasník.
Fakt nechápu, proč Andrej Babiš, kterej maká ve dne v noci a skoro ani nespí, si na wikině nepřečetl , co je ta Šojdrová zač. Asi si myslel, že se Šojdrovou nebude do deseti vteřin co řešit, zapomněl si krýt spodek a bác ho. Pak říkal, že od Šojdrové a od Práva, kterýmu dal to nešťastný interview, to byla rána pod pás , ale i kdyby, tak na to se historie ptát nebude. Babiš řekl, že u nás v kotlince nepřijme byť jedinýho sirotečka. Tohle byla silná káva i na samotnýho Okamuru. On to nepřizná, ale my z paralelního světa víme, že prej plakal jak želva. Malý siroteček umírající zimou před zavřenými dveřmi od Strakovky, to by nevydejchal ani drsnej skinhead. Řekněme si to upřímně, Babiš, kterej vidí o kilometry dál, než my obyčejný lidi, skočil Šojdrové na špek. Na rozdíl od Kocába asi nakonec Šojdrovou na body vyhraje, ale s natrženým obočím. Pod tlakem dělá chyby a po většinu zápasu je se Šojdrovou v klinči jako kdyby se měli rádi /ale nemají, to já poznám/. Třeba ji takticky vylákal na pohovor do Strakovky, ale nikdo neví, co se tam vlastně dojednalo. Šojdrová říká něco jiného a Babiš také něco jiného. Oba připomínají boxery, kteří po závěrečném gongu zvednou radostně ruce na znamení vítězství. Babiš poslal Šojdrovou jako ubohou Marušku, aby našla v Řecku neexistující sirotky. Asi si dlouho nečetl pohádku O dvanácti měsíčkách. V ní zlá macecha chtěla po Marušce, aby v lednu natrhala v lese jahody. No, ale ona je fakt natrhala. Na první pohled vše nasvědčuje tomu, že „Maruška“ Šojdrová žádné malé sirotky v Řecku nenajde. Ale co když najde? Já být Babišem, tak bych předčasně ruce nezvedala. Také dost nechápu, jak uskutečnit nápad pana premiéra postavit pro sirotky dovezené z Řecka dětský domov v Jordánsku. Taky moc nerozumím teorii, že i kdyby našla Šojdrová malinkého sirotka, který nemá maminku ani tatínka, že to stejně není sirotek a to z prostého důvodu. V Sýrii sirotci neexistují. I když nemají maminku a tatínka, tak vždycky někoho mají, kdo se o ně postará. Jsem jen obyčejná ženská, ale kdyby mě podobným způsobem přesvědčoval podomní obchodník, abych si od něho něco koupila, nekoupila bych. Ani koblihu.
