Kdo se chce zbavit předvánoční deprese, tak ať si raději přednášku o zdravé výživě odpustí. Zdravě jíst a pít znamená nejíst a nepít. Jedině pak se vám podaří umřít zdravě.
Alespoň na chvíli jsem se chtěl vymanit z předvánočního nákupního shonu a místo nákupu božíhodové kačeny jsem zvolil návštěvu přednášky na téma jak zdravě jíst a pít. Představoval jsem si to tak, že se díky tomu vrátím do časů našich prababiček – bylinkářek. Očekával jsem, že naleznu balzám na duši a úlevu pro sladkostmi překrmené tělo.
Přednáškový sál se rychle zaplňoval různorodým osazenstvem. Hned na první pohled bylo zřejmé, že si každý z nás od celé akce sliboval něco jiného. Pro sociálně slabší ztratila přednáška na atraktivnosti v okamžiku, kdy zjistili, že tradiční bezplatná ochutnávka výrobků racionální výživy se tentokrát konat nebude. Většina však zůstala. Konečně se ujal slova hlavní aktér večera- přednášející lektor. Jeho neslovansky hubená postava dávala oprávněnou naději, že na rozdíl od jiných propagátorů zdravého životního stylu, se hlásanými pravidly sám důsledně řídí. Ve stručném úvodu nás všechny postrašil sdělením, že podle posledních výzkumů je i voda získávaná z arktických ledovců kontaminovaná a špenát je sice plný kovů, nikoliv však železa, jak mi říkávala maminka, ale superškodlivého kadmia. Po tomto šokujícím zahájení vyzval přítomné k dotazům. První se přihlásil tlouštík s švejkovsky dobromyslným obličejem. Evidentně ho údaj o škodlivosti vody a špenátu nedeprimoval. Zřejmě ani jedno ani druhé do jeho jídelníčku nepatřilo.
„Tož doktore řekněte, co je pravda na tom, že prej jsou domácí uzeniny škodlivý...že ne?“ spiklenecky mrkl na lektora jako na svého utajeného spojence.
„Na poslední světové onkologické konferenci byly uzeniny klasifikované jako druhý nejsilnější karcinogen. Před ním se již nachází pouze dehet.“ Několik posluchačů smrtelně zbledlo.
„Ježíšmarjá, já jsem Honzíkovi nachystala na večeři chleba se salámem,“ s děsem v očích vykřikla jedna z mladších žen a spěšně vyběhla ze sálu. Jen o málo spořádaněji se dal na ústup tlouštík, z něhož se vyklubal místní velkouzenář.
„Uzení,“nemilosrdně pokračoval lektor,“dokáže zahubit i ty nejvíce odolné mikroorganismy, dokonce i ty, které jinak dokáží přežívat i v jícnech činných sopek.“
„Platí to pro všechny druhy konzervace?“ odvážila se zeptat posluchačka, která si do té doby všechno horečně zapisovala do notesu.
„Ano, všechny přípravky způsobilé hubit bakterie jsou schopné hubit i velké organismy včetně člověka.“ V sále se rozhostilo ponuré ticho. Na koni zůstala jen hrstka pravověrných vegetariánů a jeden fanatický vegan /člověk, který požívá jen zeleninu a ovoce v syrovém stavu/ a pár kostnatých jogínů.
„Prosím, řekněte všem o prospěšnosti sojových bobů. Minulý týden jsem tady o zdravé sójové potravě referoval, ale asi to bylo málo,“ přidal se na vítěznou stranu místní lékárník a vyznavač homeopatie.
„Vaši osvětu považuji za velmi škodlivou,“ suše odvětil lektor. „Sója je typická strumoidní potravina. Kdo si přeje zbytnění štítné žlázy, nechť jí sóju. Navíc je sója dodávaná v plesnivém stavu a je tudíž prudce karcinogenní.“
„Velký Šivo,stůj při mně,“ tiše zasténal jogín a šel se raději domů nabodnout na hřebíky pobité lože. Také skupinka tradičních vegetariánů začala propadat panice.
„A co syrová zelenina a ovoce,“ povstal vítězně vegan a se zadostiučiněním sjel své méně extrémní kolegy vegetariány.
„Zelenina ve zvýšené míře absorbuje všechny škodlivé imise z půdy. O dusičnanech raději ani nebudu mluvit. Ostatně typická promodralost kolem rtů svědčí o vaší silné intoxikaci.“
„Aha,“ špitl poslední žijící vegan na okrese.
„Ještěže máme chléb náš vezdejší,“ nahlas jsem si mimoděk ulevil.
„Kdo řekl takovou elementární nehoráznost?“
„Já,“ přiznal jsem se provinile.
„Chleba jako každý produkt obsahující kvas je pohromou pro trávící soustavu.“
„A co mlíčko! Co mateřské mlíčko!?“ zaječel ze zadních řad hysterický ženský hlas.
„Koncentrace chlorovaných bifenylů v mléce je strašlivá..“ Atmosféra v sále připomínala podpalubí Titaniku těsně poté, co cestujícím bylo oznámeno, že poslední záchranný člun právě odplul.
Domů jsem se vrátil v hluboké předvánoční depresi. Tohle by možná dal leda Radovan Krejčíř.
