Zatímco ženské klimakterium probíhá pozvolně a trvá několik let, tak u nadřízeného přichází přechod často až dramaticky - asi jako když někoho trefí šlak.
I přechodem postižený manažer/manažerka/ může mít svou preklimakterickou fázi. Ne vždy odvolání z funkce přichází nečekaně, ale třeba jen uplynutím stanovené lhůty či jiným dopředu očekávaným způsobem. V tomto mezidobí už boss není to, co býval. Často bývá nervózní, propadá depresím a rapidně se mu zvyšuje krevní tlak. Někdy zase připomíná veverku, která se chystá na zimu. Dělá si zásoby a chystá si pelech pro dny, kdy rozhodně nebude mít tolik práce /alespoň si to tak myslí/. Zůstane-li totiž na pracovišti, kde doposud velel, nemusí vše dopadnout tak, jak si přechodem postižený nadřízený bláhově maloval. „Zásoby“ mohou být sežrány či odebrány a pelech při příležitosti nejbližší reorganizace rozmetán.
Podle mého by se měl každý nadřízený na své manažerské klimakterium daleko dopředu připravit. Nejlepším řešením je nechat se zavčas tzv. vykopnout výše nebo prostě jinam. S tím vykopnutím nahoru to známe. Uvedení do síně slávy v mnohém připomíná uvedení do síně důstojného smutku, ale je to přece jen lepší varianta. Někdy ještě lepší je odejít jinam. Jak se říká, lépe je být prvním na okrese, než devadesátým na kraji. Hlavní je zůstat nadřízeným, byť o jedno nebo dvě poschodí níže. Nejhorší je vystrašit své dosavadní podřízené často hrůzně vyhlížející metamorfózou nadřízeného v podřízeného. Něco takového nemá v živočišné říši snad ani obdoby. Je to přesný opak toho, kdy se z hnusné ponravy vyklube nádherný zlatohlávek, či z housenky babočka admirál. Za odstrašující příklad manažerského klimakteria může sloužit bývalý ministr zdravotnictví Alexandr Vondra. Pan Vondra si však alespoň odbyl svou přeměnu mimo zdi Černínského paláce a ušetřil tak své bývalé podřízené posttraumatického šoku. Bohužel ne všichni jsou takto ohleduplní.
Mít pod sebou bývalého šéfa však není žádná velká výhra ani pro toho nového. Na prvních pracovních poradách by se dal často vzduch krájet. Pokud přijde nový šéf z jiného pracoviště, je proces definitivního překuklení starého šéfa zpravidla rychlý, byť někdy drastický. Stane-li se nadřízeným bývalý podřízený, je manažerské klimakterium sice mírnější, ale o to chroničtější.
Vždycky je však nějaké světlo na konci tunelu. Až přechod pomine a hormony se definitivně uklidní, může se bývalý boss vrátit do svého mládí, kdy bylo všechno, i díky vzpomínkovému optimismu, krásné, neboť i ten největší boss kdysi začínal jako asistentík nebo u bankovní přepážky. Zas je čas na lumpárničky a přiměřenou pracovní nekázeň. Zatímco kůň je jen jednou hříbětem, tak člověk dvakrát dítětem.
