Je jasné, že více než na trapasu - což je svým způsoben souhra nepříliš šťastných náhod – záleží na samotném aktérovi. Ten teprve tomu dá patřičné grády. Začít bych mohl zcela banálním rozepnutým poklopcem.
Dostat se do velkého společenského trapasu je neuvěřitelně snadné. Nikdo, ani šéf hradního protokolu, se mu alespoň jednou za čas nevyhne. Právě u těch, u kterých se očekává absolutně vybrané chování, mívá společenský trapas nejtěžší a až skoro fatální průběh. Naopak u vyhlášených sprosťáků probíhá téměř bezpříznakově. Já osobně spíše patřím do skupiny ohrožených. U mě je to skoro vždycky přinejmenším na kyslíkovou podporu. Jsem zoufalou kombinací opelichaného lva salónů s opilým tapírem v porcelánu. Většina mých trapasů nezapadne do zapomnění a provází mne jako ohon Halleyovu kometu. Je jasné, že více než na trapasu - což je svým způsoben souhra nepříliš šťastných náhod – záleží na samotném aktérovi. Ten teprve tomu dá patřičné grády. I na roli záleží. Jinak na tom je ten, který hraje v trapasové taškařici aktivní roli a jinak na tom je ten, který je pasivní „nevinnou“ obětí. Já většinou bývám v roli aktivního záporáka. Když mám štěstí a narazím na zkušenou oběť, která nedělá z ničeho vědu, nic se neděje. Pokud však mám smůlu a společensky přešlápnu na úkor dominantního náfuky nebo naopak přecitlivělého introverta, kterého drží nad vodou lexaurin, mění se trapas v průšvih. Ale abych si nesypal až příliš popel na hlavu. Pořád ještě patřím do pásma širšího průměru. Jsou, a není jich málo, i horší. Existují totiž mezi námi tzv. trapasoví zoufalci, dále blogeři, kteří zoufale hledají „veselé příběhy z natáčení“, o kterých by pak mohli napsat článek a společenští mentoři, pro které by i malá nehoda na poklopci svého smokingu znamenala osobní katastrofu.
Rozepnutým poklopcem bych mohl začít. Mezi „normálními“ k žádnému faux pas vůbec nedojde. „Vole, máš rozeplej punt.“ „Jo dík.“ Po dvou vteřinách už není co řešit. Horší průběh nastane, když narazí diplomat – amatér na trapasového zoufalce s dlouhým vedením. „Franto, zapni se u krku“, což v diplomatické korektní řeči znamená, že problém se nachází podstatně níže. Na to trapasový zoufalec Franta si poslušně zapne knoflíček na své o jedno číslo menší košili a začne se lehce dusit. Tak jak má Franta dlouhé vedení, tak diplomat – amatér má silnou vůli dovést záležitost do konce. „Myslel jsem jiný krk.“
„Jaký jiný krk?“ To už oba nešťastníci začínají získávat pro svůj příběh první diváky. I za této situace nechce diplomat amatér přímo a jasně pojmenovat problém. Jeho ostrý pohled urologa zacílí do rozkroku Franty. „Je ti něco??“nechápe nebo nechce chápat Franta. Pak se /ovšem společně s dalšími přítomnými/ na ono přímo nepojmenované místo podívá a zjistí, o co gou. Lehce zrudne a napraví drobnou nehodu za pobavené pozornosti přítomných.
Stejně nevinná záležitost ani zdaleka nedosahující společenského trapásku je žvýkačka nalepená na kalhotech. Odstranit takovou žvýkačku, to ví každý, je velký problém. Je totiž lepkavá. „Normální“jedinec, který sice nečte publikace, jak se vyhnout trapasům při různých společenských událostech, by vše vyřešil jednoduše. „Sakra, kterej blbec nalepil na tu lavici tu žvejku? Co doma řeknu svý starý?“ Úplně si však dovedu představit, že přesně taková nehoda se stane právě trapasovému zoufalci Frantovi a to záhy poté, co absolvoval rozmáznutou záležitost s rozepnutým poklopcem. Prapasoví zoufalci jsou totiž typičtí tím, že se trapasů až panicky obávají, všemožně se jim snaží vyhnout, ale právě díky tomu se stávají jejich obětí. Když Franta zjistí, že má na zadku přilepenou žvýkačku, nedovede si představit, že by ho opět někdo z přítomných nahlas upozornil ve stylu : „Francku, napřed máš rozepnutý poklopec a teď zas žvýkačku na prdeli.“ Naštěstí ví, jak odborně záležitost vyřešit. Odborníci radí, že nejlepším řešením je strčit znečištěné oblečení na chvíli do mrazáku, žvýkačka ztvrdne a pak se zcela bez problémů odstraní a je vyhráno. Frantovi se k jeho štěstí /ve skutečnosti k jeho obrovské smůle/ podaří mrazák vypátrat. Svleče si oblekové kalhoty a jen ve slipech čeká až žvýkačka ztvrdne. Když už se tak málem stane, je přistižen obsluhujícím personálem.
Ještě jsem chtěl popsat další situace , ale už mi chybí síly. Vždyť jen pomyšlení na trapas se žvýkačkou na kalhotech mne dozajista bude budit ze sna.
