Už jsem také zažil pár tzv. dovolených na zotavenou, po kterých jsem byl zralý na zotavovnu, abych se dal zpět do kupy. Alespoň se však snažím neopakovat chyby, kterých jsem se v minulosti dopustil.
Už raději nejezdím do Egypta. V Údolí králů jsem byl. Faraóna jsem viděl na vlastní oči a ne jenom jednoho, ale také jsem rovněž viděl na vlastní oči, jak vypadá pravá faraonova pomsta, což je akutní průjmové onemocnění,které postihlo jednu z účastnic našeho zájezdu v autobuse cestou do Asuánu.
Vyléčil jsem se z hotelů poskytujících all inclusive. Kdo má all inclusive, dobrovolně, aniž si to uvědomuje, podstupuje lock down vymezený rozlohou hotelového resortu a ze vzdálené exotické země pozná jen úsek pláže široké maximálně tři sta metrů. Jídla se podávají šestkrát denně, místní alkoholické a nealkoholické nápoje od rána do večera. Hotelové balíčky nahrazující lukulské hody all inclusive jsou neuvěřitelně skromné až ubohé a za branou hotelu je vše předražené a na každém rohu číhá někdo, kdo vás chce pumpnout nebo rovnou okrást.
Privát poskytuje mnohem více svobody, ale už bych nikdy neskočil na nabídku cestovky dopředu si objednat večeře v nějaké blízké taverně. Řekové jsou velmi milí hostitelé, nedám na ně dopustit, ale kdysi, jako zákazník, který si půl roku dopředu předplatil deset večeří, jsem jim nemohl přijít na jméno. Návštěva taverny pro nás všechny, co jsme si dopředu zaplatili večeře, se stala každodenním stresující zážitkem, jaký zažívají bezdomovci, kteří dostali od armády spásy poukázku na jídlo, kterou obsluhující personál neochotně a zdráhavě akceptuje aby nakonec, když už ostatní jsou obslouženi, vám naservíruje něco, co byste si nikdy neobjednali.
V době klimatických změn, kdy si lidi i v severních Čechách kupují do panelákových bytů klimatizaci, bych už nejel za ještě větší výhní do jižních krajů. V pětačtyřiceti stupňových vedrech, kdy jediné, co zakrývá nemilosrdně žhnoucí sluneční kotouč, je štiplavý dým z rozsáhlých lesních požárů, se musí každá dovolená na zotavenou změnit v kurs přežití určený pro příslušníky speciálních jednotek Seal nebo Rangers.
Manželskou krizi způsobenou dlouhým covidovým lock downem, bych rozhodně neřešil úprkem po vlastní ose přes D1 do Chorvatska do nějaké osvědčené destinace, na kterou mám z minulosti pěkné vzpomínky. Manželé nalomení příznaky ponorkové nemoci způsobené omezeným prostorem bytu 2+kk, kde dlouhé měsíce bok po boku makali v režimu home office, by mohli v mnohahodinových kolonách ,natlačeni jak sardinky v horkém rostlinném oleji v špatně klimatizovaném automobilu nižší střední třídy, přejít do akutní fáze této nemoci.
Každodenní boj o plážová lehátka, jejichž počet zdaleka neodpovídá počtu ubytovaných hostů, rozhodně nepřispívá myšlence všeobjímajícího přátelství mezi národy. Nevraživost stoupá každým dalším dnem dovolené a v horké fázi konfliktu nakonec zvítězí vždy ti, kterých je víc a kteří mají váhovou převahu.
Závěrem bych uvedl, že po opakovaných návštěvách slunného masově turisticky navštěvovaného jihu nechápu smysl novotvaru „sluníčkář“. Ve čtyřiceti stupních ve stínu je typickým sluníčkářem agresivní jedinec, který v důsledku každodenního boje o lehátko a dva čtvereční metry řídkého stínu vykazuje znaky tropického šílenství..
Ani poznávací zájezdy nemusí přinést kýžený výsledek tělesného a duševního zotavení před nástupem do pracovního procesu. Kdo zrovna nemiluje nekonečné fronty před pokladnami a trpí fobií, že bude ušlapán tisícihlavým stádem migrujících pakoňů, měl by se raději vyhnout provařeným památkám, zejména těm, které jsou zapsány v seznamu UNESCO. Prodrat se k cíli ze vzdáleného parkoviště pro cestovní velkokapacitní jednopatrové autobusy do historického centra se sochou nahého Davida nebo nahnutou věží, připomíná křížovou cestu roubenou stánky prohýbajícími se pod sádrovými nahými Davidy a šikmými věžemi ve všech velikostech, takže vaše oči jsou doslova přesycené tím, za čím se v covidovém oblaku obávané delty plus plahočíte.
Dnes už mám docela přesnou představu, jak by měla vypadat dovolená na zotavenou. I zde na blogu občas natrefím na článek, který objevuje krásu tam, kde by ji nikdo ani nehledal. Stále ještě existují místa u nás i ve světě, kde se lze zotavit na těle i na duši
